Ne, to není žádný přehnaný scénář. V Olomouci si před rokem také nikdo nedokázal představit, že by tradiční účastník nejvyšší soutěže s tak kvalitním kádrem mohl sestoupit. Přesto se tak stalo.
A podobnost se současnou situací pod Ještědem není náhodná. Stejně jako před rokem Olomouc, ani dnešní Liberec nemá dostatečně odolné a bojovné typy hráčů vhodné k boji o záchranu. Na něco takového totiž není zvyklý a doteď si to vůbec nepřipouštěl.
Liberečtí fanoušci se o tom mohli na vlastní oči přesvědčit v závěru podzimu, který hráči Slovanu odehráli v křeči a pod těžkou psychickou duchnou. Vše vyvrcholilo sobotní bídou v Příbrami, kde tým kouče Slováka ani jednou nevystřelil na branku.
Pokud by takhle vypadalo jaro, v minulosti úspěšný a ambiciózní klub se z bahna jen tak nevyhrabe. Liberec je v první lize nepřetržitě od roku 1993. Nikdy v historii však neprožil tak hrůzný podzim jako letos. Dokonce ani v dobách, kdy se v devadesátých letech pohyboval na hraně krachu. Značka Slovanu Liberec je nyní těžce poškozena. Jak je to možné?
Velké pokuty, které teď hráče i trenéry čekají za nesplnění bodového cíle, nevyřeší kořen libereckého problému. Ten se dá zjednodušit rčením „za málo peněz, málo muziky“.
Stačí se podívat na sestavu mistrovského Liberce z roku 2012 a tu dnešní. Nezůstal z ní takřka nikdo. Současný kádr Slovanu při vší úctě nemá takovou kvalitu jako ty minulé. Letní posily Ďubek, Obžera či Hamuľak se nepovedly. Klíčoví hráči v čele s Pavelkou se navíc zranili a i ti nejlepší fotbalisté Liberce hráli pod své možnosti.
Tým nenašel svou tvář Liberci zoufale chybí lídr typu Kováče, kterého si klub nechal v létě frnknout do Sparty. Úspěšný trenér Jaroslav Šilhavý, strůjce posledních triumfů Liberce, pro změnu zmizel k rivalovi do Jablonce.
Pod novým koučem Samuelem Slovákem tým za celý podzim nedokázal najít svou tvář. Měl světlé okamžiky, třeba zápas s Ostravou (6:0) či první poločas derby s Jabloncem. Víc však bylo těch druhých. Výsledek? Neuvěřitelných devět remíz a pouhé dvě výhry.
Fotbal v Liberci se v posledních dvaceti letech pohybuje po sinusoidě. Jejími vrcholy byly tři mistrovské tituly, po nichž vždy následoval hráčský výprodej a propad. Takový sešup, jakého jsme svědky nyní, však nikdo nečekal. Liberecká snaha šetřit zřejmě narazila na své limity.
Je veřejným tajemstvím, že majitel klubu Ludvík Karl - mimochodem muž, který absolutně nekomunikuje s fanoušky ani s médii - už „nesype“ do klubu takové peníze jako v minulosti. Stále však má hlavní rozhodovací pravomoc. Alternativní zdroje příjmů klub zatím nenašel. Zkrachovala i jednání o vstupu argentinského investora.
Loňskou sezonu ještě zaplatily prémie za postupy v Evropské lize v řádu mnoha desítek milionů. Letos takový bonus do klubové kasy nepřiplul. Výsledek? Patnácté místo v lize. Horší než České Budějovice či Příbram.
Vedení klubu má teď jedinou možnost: začít krizovou situaci razantně řešit. Nechlácholit se tím, že stačí dvakrát vyhrát a zase bude hej. Na jaře nečeká Liberec nic jiného než boj o holé přežití a je potřeba rozhodnout, s jakými hráči - a trenéry - do něj tradiční ligový klub půjde. Patnácté místo musí být pro klub s minulostí Liberce nepřijatelné.
