"Napřed jsem nemohl hrát jako cizinec mimo Evropskou unii, pak se vyměnil trenér. Věděl jsem, že budu v Itálii končit, proto jsem zavolal do Drnovic, jestli nemají zájem," popsal bývalý reprezentant svoji cestu do mužstva, kde již dříve první ligu hrál. Smlouvu na jeden rok podepíše v sobotu před přípravným turnajem ve Fryštáku.
Proč se upíšete jenom na rok?
"Tři roky jsem skoro nehrál fotbal a málokterý klub chce hráče, který nehraje."
Oslovil jste klub sám. Je to u vás obvyklé?
"Můj manažer v Itálii mi těžko mohl sehnat klub, navíc má vážné potíže se srdcem. Nechtěl jsem ho s tím otravovat a zavolal jsem sám."
Nemá potíže se srdcem kvůli vám?
"Ne, kdepak. Je mu šestašedesát let, a celý život dělá fotbal. To je velký stres."
Jak šly roky vašeho působení v Reggianě?
"První rok jsem musel podstoupit operaci břicha a levého přitahovače, to byly těžké zdravotní potíže, a navíc Reggiana sestoupila do třetí ligy. Tím přibyly další komplikace. V předloňské sezoně tam ještě nemohli hrát cizinci mimo Evropskou unii. Ale kde sehnat místo jinde... Já jsem měl smlouvu špatnou prvoligovou a výbornou druholigovou, nikdo ji nechtěl převzít. Zůstal jsem v Reggianě a nehrál."
A vloni?
"Začínali jsme s výborným trenérem. Mohl jsem odejít, ale nechtěl jsem to udělat i kvůli klubu, za dva roky jsem tam odehrál málo zápasů. A hlavně trenér a jeho atletický pomocník byli výborní. Zůstal jsem, a to byla největší chyba. Po sedmém kole dal kouč demisi, přišel jiný, a ten stavěl na mládí a na dravosti. Mne ze sestavy vyřadil s odůvodněním, že jsem hodně kvalitní fotbalista, a že třetí liga se musí hrát jinak. Dravostí, bojovností. Ptal jsem se, jestli to znamená odkopávat míče na tribunu, a on řekl, že někdy ano."
Jak dopadl klub s dravostí a bojovností?
"Díky tomu, že přišla ještě jedna výměna trenéra, a že je podržel brankář, se nakonec udrželi, byli třetí od konce."
V Česku se sleduje hlavně italská Serie A. Jaké jsou ale nižší soutěže?
"To nemá nic společného. Není to jako u nás, kde jsou nižší soutěže poloprofesionální a amatérské. Tam jsou i nižší ligy profesionální, každý hráč má manažera. U nás by chodili do třetí ligy a do práce, tam ne. Nejhorší je, že v patnácti letech si manažeři mladé kluky chytají, dávají jim kontrakty, takže kluk přijde v osmnácti letech do mužstva, neumí nic, ale myslí si, bůhví co není."
Jaké mají oddíly zázemí?
"Ve druhé lize to bylo parádní, ale potom přišla krize, klub se dostal do potíží a od ledna jsem neviděl ani korunu. Šéf dluží, kde se podívá, na platech, na pronájmech, všude. To je konec fotbalu a tragédie."
Je to tak v celé třetí lize?
"Ne. Modena, náš velký rival, postoupila do druhé ligy, stadion pro 15 tisíc měla pořád narvaný, plály tam bengálské ohně. Když jsme hráli derby s Modenou, byla možná lepší atmosféra, než jaká je u nás na derby Sparta - Slavia."
Českou ligu jste sledoval?
"Byl jsem v kontaktu s Radkem Černým, i s někým z Drnovic, o těchto klubech jsem byl informovaný. Ale jen zběžně. Já miluju hrát fotbal, ale že bych o něm musel číst, sledovat ho, to zase nemusím."
V Drnovicích jste týden. Pozorujete, co se tam za dobu, kdy jste byl pryč, změnilo?
"Stadion je podstatně hezčí, protože je tu už druhá tribuna naproti hlavní. A všechna místa na sezení. Krásné."
Jak se liší příprava v české lize a v Itálii?
"Oni to tam mají o hodně propracovanější, nudnější a delší. Mně se líbí naše přípravy, hodinu a půl se jede naplno. Tam se trénovalo dvě a půl hodiny a kolikrát jsem za půl hodiny nezpotil dres. Já to nemám rád, postávat a nic na hřišti nedělat. Tady je to super."
Co si od návratu do české ligy slibujete?
"Já už si nic neslibuju, nebýt rodiny, snad už bych i skončil. Rodina mně vyhecovala, že jsem tři roky posiloval, snažil se a že to nemám házet za hlavu. Zkusím to, když to vyjde, bude to dobré, když ne, nedá se nic dělat."
