Liberec v Kladně vyhrál 3:1, ale přesto se jeho hráči dost trápili, což kontrastovalo se svižným fotbalem domácích. Právě za stavu 1:1 měli Kladenští převahu a vytvářeli si brankové šance.
"Měl jsem do našeho pojetí nějaký řád, protože jsme se moc nedostávali do hry a druhý kladenský gól byl na spadnutí. Tak jsem šel do středu hřiště a snažil se plnit předchozí trenérův pokyn. Nakonec to vyšlo, ale musím přiznat, že nic extra jsme nehráli."
Abyste dal gól, to po vás kouč Škorpil nechtěl?
Takhle vyloženě to neřekl, ale je mi jasné, že každý trenér, který na hřiště posílá čerstvého hráče, takové přání má.
Ani ne po minutě na hřišti jste z obrovské dálky trefil břevno.
Spíš jsem to jen tak zkusil, měl jsem míč, nikdo u mě, přede mnou zformovaná domácí obrana, tak jsem se do toho opřel. A sám jsem se divil, že to málem skončilo gólem.
Na ten jste si musel dalších pár desítek vteřin počkat.
Tomáš Janů to do jejich vápna tak hezky načechral, tak jsem to musel zkusit podruhé. Bez přípravy jsem to dobře trefil, míč šel k tyči a brankář se natahoval zbytečně.
Proč jste šel na trávník až po hodině hry?
Měl jsem týden silnou chřipku, k tomu čtyřicítky horečky, v pátek jsem dobral antibiotika. Netrénoval jsem, v sobotu jsem jen vyklusával, tak jsme se s trenérem dohodli, že začnu na lavičce.
Na jaře jste ještě neprohráli, kdybyste takhle hráli na podzim, mohli jste bojovat o čelo tabulky.
Samozřejmě, že po dobré zimní přípravě jsme se semkli a začali konečně hrát něco pořádného. Hodně nám pomohlo domácí čtyřbrankové vítězství nad Teplicemi. Chytli jsme se a prostě jedeme. Jenže klidně se něco mohlo zaseknout a mohli jsme taky hrát o záchranu.
Místo toho teď ještě můžete pošilhávat po pohárových příčkách.
Samozřejmě bychom do pohárové Evropy rádi, ale pro nás tam vede cesta spíš přes domácí pohár než z ligy. Aniž bych našeho čtvrtfinálového soupeře Třinec jakkoli podceňoval.
