Ale ještě koncem minulého týdne se psalo, že to záleží čistě na vás.
Takhle to ale nebylo, spíš naopak. Záleží jen a jen na klubu, jak se k případné další spolupráci se mnou postaví. Já si žádné podmínky nekladu.
Na čem tedy klubu záleží konkrétně?
K tomu jsme při té páteční schůzce nedošli. Manažer Jinoch chtěl jen slyšet, jestli bych vůbec pokračoval chtěl.
Hodláte pokračovat jako hráč, nebo případně v jiné funkci v klubu?
Nebavili jsme se o ničem jiném než o roli hráče.
Původně jste ale avizoval, že právě skončená liga je vaším posledním rokem hráčské kariéry.
Opravdu jsem si to myslel. Jenže s příchodem trenéra Csaplára se ve Slavii hodně změnilo.
Takže Csaplár si Slavii bez Kuky nedovede představit?
Ale kdepak, samozřejmě si mužstvo beze mě představit dovede. Ale má prostě zájem, abych v kádru zůstal.
Pod Csaplárem jste na jaře nastoupil ze čtrnácti zápasů třináctkrát a pokaždé v základní sestavě. Hrálo to ve vašem rozhodování významnou roli?
To jste zase vedle. Já ani Csaplár nemáme problém mluvit na rovinu, takže jsme si ujasnili, že moje pozice hráče může být jakákoli.
Znamená to, že jste přistoupil na případnou roli náhradníka?
Samozřejmě. V létě mi bude šestatřicet a nemůžu si myslet, že budu hrát donekonečna, že to všechno strhám sám. Už teď na jaře mi bylo jasné, že kdybychom měli všechny hráče zdravé, tak že bych nejspíš seděl.
Jenže za trenéra Beránka vám lavička náhradníků mírně řečeno moc neseděla.
Já se do minulosti už vracet nechci. Ale s Csaplárem prostě do Slavie přišlo i něco jiného, než jenom nový trenér. Já mám rád, když ráno přijdu na trénink a může všechny pozdravit z očí do očí. A ne přijít do místnosti, kde při vašem pozdravu půlka lidí kouká do země. Jestli mi teda rozumíte.
Nejspíš mluvíte o zlepšených vztazích.
Asi tak nějak. Pokud je všechno na rovinu, nebudu se přece stydět, nebo se bouřit kvůli tomu, že nehraju. Ono to totiž stojí na tom, jak se k sobě lidi chovají. A ne na tom, jestli zrovna hrajete.
Konec profesionální kariéry se však přece jen blíží.
To si samozřejmě uvědomuju.
Do jaké míry?
Ono je to takové dilema. Na jednu stranu se těšíte, že bude konečně čas na rodinu, na děti, které rostou jako z vody. Na nějaké podnikání, které jako hráč musíte šidit. Na volné soboty a neděle. Jenže si taky říkáte, proč opouštět docela klidný fotbalový život, proč sám od sebe vypadnout ze společnosti mladých, kteří vám taky leccos dávají. A navíc, když vás nikdo nevyhazuje. Takže trenér Csaplár mi i při tomhle rozhodování hodně pomohl.
A co tělo, to ještě slouží?
Zrovna teď by se mi hodilo, aby liga pokračovala. Konečně jsem úplně v pořádku. Při březnovém derby se Spartou jsem si otočil pravý kotník a musel jsem se pak hodně dlouho přemáhat. I tohle je pak jeden z důvodů, proč člověk pomýšlí na konec. V pětatřiceti se už zase tak úplně přemáhat nedokážete, navíc taky mnohem hůř snášíte ty řeči kolem sebe, když vám to nejde.
Ale přesto jste odhodlaný jít do toho znova.
Jak už jsem říkal, chci Slavii pomoci. Tomáš Došek je na odchodu, Fořt je po operaci, Adauto zrovna tak. A od toho bych měl utéct? Přitom z kvalifikace se nejspíš dostaneme do Poháru UEFA a bude se hrát sobota - středa - sobota. Tenhle rytmus by už taky nebyl pro mě, ale je možné, že trenér bude občas někoho šetřit, takže do ligy bych naskočit mohl. Uvidíme.
Takže na pohárovou Evropu už nemyslíte?
Stát se může všechno, ale už se k tomu neupínám. Ale může přijít obrovská forma a trenér vás pak do poháru postaví. A zazářit v takovém zápase můžete během chvíle.
Co když v přestupním termínu přijdou do útoku dva opravdoví bombarďáci? Potom se vaše šance dostat se na hřiště výrazně sníží.
Jen kdyby takoví bombarďáci přišli. A to se ještě musí sehnat nějaký šikovný záložník, než se uzdraví Koloušek. Jak říkám, s trenérem Csaplárem jsem domluvený, že v případě potřeby pomůžu.
Zranění hráči se uzdraví, posily přijdou a na vás potom v kádru místo nezbude. I takhle to může dopadnout. Budete na tuhle alternativu pamatoval při prodloužení smlouvy?
Myslíte, jestli budu chtít mít na papíře, co se mnou v takovém případě bude? To ne. Jsem přesvědčený, že taková věc se dá domluvit podáním ruky. Alespoň já s dodržením slova žádné problémy nemám.
