„Výsledek byl tentokrát lepší než hra,“ uznal příbramský kouč. „Spokojený jsem byl asi deset minut, pak jsem byl nespokojený, naštvaný. Ale druhý poločas jsme odvedli bojovný výkon.“
Takže bod, který jste získali...
Je šťastný i zasloužený. Odpracovaný.
A pomohl vám k němu i výkon brankáře Švengra, který Spartu několikrát vychytal. Souhlasíte?
Když budu mluvit v krátkosti, tak Milan pomohl hodně. Ale bylo by to na delší povídání: dlouho nechytal, je jedničkou, hodně na sobě pracuje, celé jaro. Resuscitoval se tady. Má určitě taky velkou radost. Já vidím i to špatné, to říkat nechci, ale pomohl tomu hodně.
Vybavíte si zápas, kdy jste přežil jako trenér tolik šancí soupeře?
Moc jsem jich zažil! Neznám trenéra a velký tým, který by neměl štěstí. Štěstí je ta nejskvělejší komodita, jako když vyhrajete bingo. Třeba v utkání Lyon - Liberec, které skončilo jedna jedna, jsem zažil čtyři tyče během tří vteřin. Takové zápasy jsou, ale vy tomu štěstí musíte jít naproti.
Na Spartě jste v bodový zisk věřil až do konce?
Samozřejmě. S tím se celoživotně probouzím, žiju a usínám. Hraje se od první do pětadevadesáté minuty a dokud dýcháte, perete se. Já rád riskuju. Kdybych neriskoval, nedal bych tam půl hodiny před koncem Antwiho, který vyrovnal na 2:2. Na lavičce se mě ptali proč jeho, tak říkám: protože chci vyhrát. Risk nevyjde vždycky, ale tentokrát vyšel.
