Jeho spoluhráči se totiž hned třikrát prosadili po jeho centrech z přímých kopů - Ondřejka s Daníčkem při výhře 2:1 nad Jihlavou a Košút při prohře 2:3 v Teplicích. V hokejovém kanadském bodování by si navíc Valenta připsal další bod za druhou asistenci při druhém teplickém gólu stejného hráče. "Jsem rád, že nám tam góly padají aspoň po standardkách, když už se nám to nedaří ze hry," říká Valenta. "Ale nevím, jestli takové období nazývat jako výborné," dodává hned.
Proč je ve svém hodnocení tak opatrný? "Nejsem spokojený sám se sebou. Ve středu hřiště jsem měl hodně ztrát. Nehrál jsem dobře, zachránily mě jen standardky," uvědomuje si.
A standardní situace zachránily i celý tým, hra se totiž Slovácku v úvodu sezony příliš nedaří.
Valenta přitom není filutou, který by centrům dával mimořádné falše, gólům ani nepředcházely nějaké speciální akce jeho spoluhráčů. "Kluci si dobře nabíhají a mně se daří posílat míče do správných prostor. Je to i zásluhou štěstí," uvažuje šestadvacetiletý záložník.
Je však pravda, že trenér Habanec své svěřence v posledních dnech nabádá, aby zahrávání přímých kopů věnovali větší pozornost. A tak Valenta občas po tréninku hned neprchne do kabiny, ale na hřišti zůstane a piluje kopací techniku. "Ale na trénincích mi to často lítalo všemožně," usmívá se.
Těsně před zápasem s Jihlavou přišlo Slovácko o stěžejního útočníka Libora Doška, který si na tréninku natrhl kolenní vaz a čeká jej možná až dvouměsíční pauza. Na sílu týmu při standardních situacích však absence téměř dvoumetrového hlavičkáře neměla nijak zásadní vliv.
"Mým úkolem není trefovat konkrétního hráče. Kopu centry do určeného prostoru, kam si nabíhají tři čtyři kluci. Když se trestňák dobře kopne, může dát gól hlavou i Venca Ondřejka, který je stejně velký jako já," vypráví 170 centimetrů vysoký Valenta.
Zodpovědnost za standardní situace ve Slovácku získal naplno teprve nyní. Dřív byla rozehrávka výsadou Ladislava Volešáka. "Láďa standardky kopal ještě v prvním kole v Teplicích, ale trenér mu při zápase vytýkal, že mu centry moc nejdou. Tak jsem to dostal na starost já, a do čeho jsem kopl, to skončilo gólem," říká s nadsázkou.
Přitom platí, že co hráč, to trošku jiný způsob centrů. "Láďa je kope techničtěji, já zase s větší razancí," uvědomuje si Jiří Valenta, jenž občas přenechává centry zahrávané levačkou Milanu Kerbrovi. Na ty dva si jistě budou dávat pozor i hráči Jablonce, kde se Slovácko představí v neděli. Právě v severočeském klubu začal Valenta při čtyřletém působení sbírat první ligové zkušenosti. Za Jablonec odehrál celkem sedmdesát zápasů.
"Byl jsem tam celkem dlouhou dobu, znám snad všechny kluky, takže to trošku speciální zápas je, ale nebudu to nějak hrotit. Chceme tam vyhrát, to je zásadní," zdůrazňuje Valenta.
