„Hrubas (kapitán Hrubý) mi řekl: Pojď dát góla. Tak říkám jo, tak ho prostě dám,“ popsal Jiří Fleišman chvíle před svou trefou. „Ale bylo tam trochu štěstí, že balon prošel zdí.“
Zahrál jste míč, jak jste chtěl?
Na tréninku to přes zeď zkouším. Věřil jsem si a díkybohu to tam spadlo. Škoda, že nevyšel i ten druhý, ale bod je spravedlivý, protože jsme úplně zaspali první poločas. Karviná měla dvě tři čtyři šance.
Druhý přímý kop jste zahrával v nastaveném čase téměř ze stejného místa jako ten gólový. Co chybělo?
Možná dvacet čísel, aby se míč otřel aspoň o břevno, anebo aby z toho byl roh.
Zaskočili vás Karvinští tím, jak vás vysoko napadali, jak hráli aktivně?
Ani ne. Věděli jsme, že jsou běhaví, že napadají hodně vysoko. V první půlce jsme si s tím ale nevěděli rady, nakopávali jsme balony a vůbec jsme neměli odražené balony. Oni chodili do přečíslení a můžeme být rádi, že jsme dostali jen jednu branku.
Když jste ji dostali, dobíhal na hřiště obránce Pazdera, který si nasazoval vypadlou kontaktní čočku. Bylo znát, že schází?
Jasně že nám chyběl. Poločas se nám nepovedl, bylo nás o jednoho méně a dostali jsme branku. Hlavně jsme zaspali začátek. Na něco se připravujeme a pokazíme to sami.
Bylo o přestávce v kabině hodně křiku?
Nějaký extrém to nebyl, ale nejvíc měl slovo Lašty (brankář Laštůvka). Přece jenom v Karviné hrál. Až pak přišel trenér, zvýšený hlas měl, ale spíš se nás snažil připravit na druhou půlku. Nabádal nás, že ji musíme začít úplně jinak.