Sedm let trénoval Zábřeh ve třetí lize. Osmý rok Jiří Balcárek nepřidá. Vedení oznámil, že po sezoně skončí. Chce novou výzvu. Bývalý dlouholetý hráč Sigmy či Unionu Berlín dostal zajímavou nabídku: může trénovat mládež bundesligového klubu Werderu Brémy. V rozhovoru pro MF DNES vysvětluje, proč ji nejspíš nepřijme, proč český fotbal upadá a co by se mělo změnit.
Máte už domluvené jiné angažmá?
Ne, jen jsem se rozhodl, že skončím. I kdybych nic neměl, tak si dám pauzu. Vedení jsem už v březnu oznámil, že po sedmi letech chci změnu, ať přivedou nového trenéra. K 30. 6. ukončím smlouvu.
Proč ne tedy Brémy? To je přece výzva.
Mirko Votava, který dělá šéftrenéra mládeže Brém, mi nabízel, abych tam šel trénovat mládež. Ale nechce se mi do Brém být odtažený od rodiny. Mám tři děti, dceři je devět let. Nechtěl bych být mimo a nevidět děti vyrůstat. Nabídku bych přijal v okolí.
Těžké rozhodování?
Asi bych se možná rozhodl jinak, kdybych nestrávil rok v Karviné a neviděl jsem malou vyrůstat. To mě trošku mrzelo. Chci ji být v jejich devíti letech nablízku. Ale může být vše jinak. Mirko Votava přijede na jednadvacítky, chtěl po mně doporučit hotel, ale nabídl jsem mu, že může spávat u mě. Má na starosti vytipovat hráče, to chce i po mně z České a Slovenské republiky. Bude tady trávit čtrnáct dní, budeme jezdit po zápasech a on bude sondovat hráče pro Brémy. Možná mě ještě přemluví.
Doporučíte mu i nějaký talent z Olomouce?
Už jsem mu doporučoval, ale mají skauting. Spíš se ptají na charakterové vlastnosti, sonduji po okolí, jak se hráč chová, jaké má rodiče, jak mu to jde ve škole a tak dál. Tyhle informace mu pravidelně dávám.
A chovají se mladí hráči cílevědoměji?
Už se to někam posunulo. V Olomouci byla spousta skvělých fotbalistů, lepších než já, ale já se do Německa dostal, oni ne. Měl jsem štěstí. Dnešní mladí ví, že se můžou někam dostat, že fotbalová kariéra trvá krátkou dobu, deset let, že se nedá v Česku relativně zabezpečit, ale jedině v cizině.
Hráčskou kariéru jste rozložil do dvou klubů - šest sezon v Sigmě, pak pět v Unionu Berlín. Splnil jste si, co jste chtěl?
Do Olomouce jsem přišel už v patnácti do dorostu. Začínali jsme s trenérem Kudýnem v Černovíře na škváře. V osmnácti jsem podepsal profismlouvu. V juniorce rád vzpomínám na trenéra Chladila. Kromě roku na vojně v Chebu jsem byl v áčku Sigmy až do odchodu do Unionu Berlín...
... který hrál tehdy třetí ligu, vy jste s ním zažil postup do druhé bundesligy.
Měli nejdřív velké ambice. Vstoupil do klubu silný partner, chtěl postupovat. Přišel trenér, který vedl bulharskou reprezentaci. Točila se spousta hráčů. Já tam byl na ročním hostování, ale po půlroce mě koupili. S rodinou jsem se v Berlíně zabydlel, děti tam chodily do školy, byl jsem spokojený. Našel jsem spoustu přátel mimo fotbal, kteří dodnes přijedou do Leštiny. S Unionem jsme dokonce hráli pohár UEFA, protože v německém poháru jsme postoupili do finále, kde jsme prohráli se Schalke, ale jelikož bylo mistrem, tak jsme jako finalista hráli pohár UEFA. Taková rarita.
A užil jste si skvělou atmosféru.
To bylo něco úplně jiného, pokaždé jsme měli vyprodaný stadion. Fantastické.
Vnímali jste rivalitu s Hertou?
To byla obrovská derby. Tenkrát ještě hrálo i Dynamo Berlín. Bylo to divoké. I jsem se sám divil. Spoluhráči mi vždy říkali: Rychle do kabiny! Pak jsem poznal proč.
Musel jste utíkat před fanoušky?
Jednou. Poplivali nás, tak jsme rychle utíkali do šatny.
Až na toto se máme od německého fotbalu stále co učit.
To se vůbec nedá srovnat. Když jsem se vracel z Německa, říkal jsem si, že bych to rád viděl tady. Jednak kulturu, aby na fotbal přišla celá rodina se šálami, koupí si párek a po fotbale jdou zase domů. Ale to se pořád nedá udělat, protože tady jsou chuligáni. Kvalita celého českého fotbalu jde dolů, diskutovali jsme teď nad tím s trenéry. Měl by se nad tím někdo zamyslet, abychom se posunuli. Třeba juniorky nejsou dobré. Německo bylo taky někde před deseti lety, ale řeklo si, že takhle dál ne a investovali. Stát napumpoval do fotbalu obrovské peníze. Ale pokud to tady bude fungovat takhle dál, bude se furt brečet, že nemáme týmy v Lize mistrů, že nemáme hráče, reprezentace je tam, kde je. S Islandem nebo Kyprem se vyhrávalo o čtyři góly, ať už to byly U17, 18, 19. Teď hrajeme vyrovnanou partii. Byl jsem v šoku, když mládežnická reprezentace prohrála se Spojenými arabskými emiráty. Se Sigmou jsme jejich repre poráželi.
Tohle je na dlouhou diskusi. Co hlavního by se mělo změnit?
Stát by měl napumpovat spoustu peněz a zaplatit trenéry. SCM dostávají 30 tisíc měsíčně na trenéry, což je směšné. Je potřeba spousta trenérů – dva profitrenéry, čtyři áčkové. Tam by mělo jít daleko víc peněz. A pak systém juniorky – všichni trenéři víme, že je to špatně. Mně jako mladému hráči dávalo nejvíc, že jsem hrál – ligu dvacet minut, další den za béčko celý zápas a v pondělí jsem měl individuální trénink, takže za tři dny jsem měl spoustu doteků s míčem. Teď juniorka Baníku jela v pondělí ráno někam na vesnici hrát s Teplicemi přes celou republiku. Stojí to autobus, možná hotel a pak hráč nehraje pod žádným tlakem.
Lepší je, když si mladí hráči osahají dospělý fotbal, byť v MSFL.
Určitě. Když přijede do Zábřehu, kdy přijde na derby pět set lidí, má to nějakou úroveň, hraje pod nějakým tlakem.
Kluby by si měly říct, jestli chtějí juniorskou ligu, nebo ne.
Měly by.
Úpadek potkal i Olomouc. Jak jste jako sigmák prožíval sestup do druhé ligy?
Říkal jsem si, že je to snad sen, že se to prostě nemůže stát. Furt jsem přemýšlel nad tím, jak je to možné, co se pro to udělalo, neudělalo, co je špatně a co není. Něco podobného se v Německu stalo Kaiserslauternu. Paradoxně to třeba Sigmě pomůže, protože Kaiserslautern pak postoupil...
... ano, to mi připomínal i Zdeněk Psotka – a hned potom získal titul.
Říkal jsem si, že se někdo chytne za nos, začne se pracovat trošku jinak. Přeji Sigmě, aby se zase postoupilo a každý rok se hrály poháry. Olomouc teď postoupí a třeba příští rok bude hrát poháry.
Věříte takovému scénáři?
Já ty kluky znám – je tam spousta talentovaných hráčů. Sigma má výbornou mládež, má mužstvo v druhé lize, které postoupí do první a má mužstvo ve třetí lize, které postoupí do druhé ligy. Má čtyřicet hráčů na stejné úrovni. Ani béčko by se ve druhé lize neztratilo. Ale pokud bude chtít hrát důstojnou roli, měla by mít mazáky na důležitých postech, kteří by hru trošku zklidnili a talentovaní hráči se o ně mohli opřít. Ať je to stoper, střední záložník, útočník. Mělo by ji tak čtyři pět hráčů posílit.
Možná ji „posílí“ Michal Kovář, váš hrající asistent v Zábřehu a někdejší spoluhráč ze Sigmy, aby zaokrouhlil sbírku startů v nejvyšší soutěži na tři sta.
Byla by to krásná tečka za fotbalovým životem. Život je krátký a běží dál. Byl bych rád, kdyby mu takové loučení vedení Sigmy umožnilo.
Poslouchá vás jako trenéra na slovo?
Známe se už od patnácti, jsme kamarádi. Znají se i rodiny, byli jsme spolu na dovolené. Jsem rád, že mám v kabině takovou prodlouženou ruku. Můžu jako trenér líp vycítit, kdy je mužstvo nějakým způsobem unavené. Komunikace je přes něho velká.
Fotbalově pořád stíhá i po čtyřicítce?
Pokud je zdravý, tak v každém zápase. I když je můj kamarád, tak mu i vyčtu chyby. S tím nemám problém. U mě jména nehrají roli. Seřvu každého, on to sám ví. Nevím, jestli je to smutné, že hráč, kterému je 42 let, patří v zápasech vždycky k těm lepším. Měli by to být mladší průbojní kluci.
Čím je u něj unikátní fotbalová dlouhověkost způsobená? Profesionálním přístupem, štěstím na zranění?
Určitě. Kluci, kteří mají dvacet, tak tomu nevěnuji takovou pozornost jako profík, který hned po zápase, když cítí zranění, se hlásí u doktora, řeší to hned a má náskok. Nebo když je volno a jde si zaplavat, aby byl připravený na zápas. To někteří mladí nedělají a potom se diví, že mají zranění.
Jste s Kovářem pro mladé hráče vzory, kteří toho dost odkopali v lize?
Rozhodně je to obrovská výhoda jak pro něj, tak pro mě, že jsme ve fotbale něco zažili. Hrál jsem v Olomouci ligu, potom jsem byl pět let v Německu, takže jsem poznal, jak funguje profiklub, profihráči, profitrenér, jak se mají k sobě chovat. Poznal jsem to až v Německu, sám jsem to v Česku až tak nedělal. V Německu byla obrovská konkurence, bylo nás třicet v kabině. V sobotu bylo napsaných osmnáct jmen, která letěla na utkání. Až ve světě hráč pozná, jak se musí bojovat o tvrdý chleba. Každý z hráčů, co tady běhají po trávnicích, chce vydělávat peníze, jít do zahraničí, ale nedělají pro to všechno. I když bych všem přál zažít hrát před čtyřiceti tisíci diváky. Ale musí pro to něco udělat. Není to zadarmo.
Zdůrazňujete to hráčům, že i z MSFL se mohou vykopat výš? V týmu teď máte i Václava Koutného, který byl v Sigmě považován za velký talent.
Mluvím s nimi o tom. Jako příklad uvedu Šichora. Bavil jsem se s ním po dobrým, po zlým. A teďka je někde, kde by chtěli být všichni (hraje první ligu za Ostravu, pozn. red.) Tak jim to připomínám. Hráči jdou z druhé první ligy do třetí neradi, ale vždy jim vysvětluju, že je to přechodná část a že se musí v každém zápase ukázat, aby se posunuli někam, kam patří.
Šichor to potřeboval srovnat především v hlavě, že?
Přesně tak. V Olomouci skončil, pak skončil i ve Znojmě. Měl nějaké problémy. V Zábřehu se mu našla práce a jsem rád, že se zase dostal zpátky. Ten kluk to má v sobě a je pouze na něm samotném, jak se dál prokouše fotbalovým životem.
A Koutný?
Kvalitu má, vidím to v zápasech. Věřím, že se vrátí zpátky do profifotbalu.
To je i váš sen?
To je sen každého fotbalisty nebo trenéra – jít výš. Ale nikde se nenabízím, nikam nevolám. Vyzkoušel jsem si rok v Karviné. Mám představy, jak bych chtěl pracovat dál. Chtěl bych, aby mi Michal Kovář dělal asistenta, protože je důležité mít asistenta, kterému věříte, na kterého se můžete spolehnout. Nespěchám. Nechávám to otevřené.
Když Zdeněk Psotka přebíral v lize Sigmu, chtěl vás za asistenta, ale to jste odmítl. Být druhým mužem lavičky už by vás nebavilo?
Trénoval jsem v Sigmě béčko, tenkrát jsme postoupili, vyhráli jsme MSFL, pak se to prodalo Karviné. V béčku Olomouce jsem trénoval i druhou ligu, pomáhal Pulpitovi. Ale mě vždy lákala role hlavního trenéra. Nemám rád alibi, chci rozhodovat.
Tomu rozumím. Ale zase jste mohl jako asistent odkoukat zkušenější trenéry.
Já už deset let trénuju. Zažil jsem trenéra Brücknera, zažil jsem spoustu výborných trenérů i v Německu. Třeba Mirka Votavu. Odkoukal jsem dost věcí. Jezdil jsem se dívat na tréninky Herty Berlín.
Kopnete si ještě doma v Leštině nižší soutěž?
To už přenechávám mladším. Já jsem skončil profikariéru v Německu, kdy jsem měl zranění kotníku. Už nemůžu běhat. Takže spíš tenis, badminton nebo kolo.
