„Jihlava si zaslouží být v první lize. Protože stadion je pěkný, tréninkové podmínky jsou v pohodě. Mám tedy velkou motivaci tady ligu zachránit,“ tvrdí Bílek.
Je větší stres vést reprezentaci, nebo sestupem ohrožený tým?
Psychicky je na vás logicky kladený větší tlak, když jste v pozici národního kouče. To je pochopitelné. Ale já jsem si hrozně vážil, že jsem v nároďáku byl. I když to bylo poměrně těžké. Teď jsem ale v Jihlavě a mám před sebou další výzvu.
Mluvíte o tlaku. Ten jste si „užil“ vrchovatě, když většinu vašich utkání doprovázel pokřik „Bílek ven!“. A to i přesto, že jste tým dovedl do čtvrtfinále mistrovství Evropy... Jak jste to vnímal?
Samozřejmě je to nepříjemné. Protože když vezmu svoji hráčskou kariéru, byl jsem vnímaný spíš pozitivně. A pak najednou v té pozici trenéra národního týmu byl každý zápas velmi stresující. A nejen pro mě. Já už jsem se s tou negativní atmosférou trošku sžil. Ale velmi nepříjemné to bylo i pro moje okolí. Vezměte si, jaké to asi je, když na tátu neustále negativně pokřikují.
Při zpětném pohledu to vypadá, že právě vy jste byl v roli národního kouče veřejným nepřítelem číslo jedna. Čím to bylo?
Těžko říct. Já jsem si hrozně vážil toho, že jsem šanci vést reprezentaci dostal. Ale už je to za mnou. Nároďák bych prostě nechtěl moc rozebírat.
Dobře, poslední otázka na toto téma. Někde jsem četl, že jste si za to mohl trošku i sám, kvůli tomu, že jste neuměl komunikovat s médii. Bylo to tak?
Média dovedou ovlivnit spoustu věcí. A já jsem prostě nezapadl. Třeba si za to můžu sám. Možná moje mediální výstupy zkrátka nejsou takové, jaké by si všichni představovali. Ale takhle jsem byl zaškatulkovaný prakticky celou dobu. Chvilku po Euru byl sice klid. Ale jinak jsem s médii moc nevycházel.
Po reprezentaci jste si prý musel od fotbalu na čas odpočinout. Když pomineme krátké působení v Dinamu Tbilisi, k trénování jste se vrátil skoro po třech letech.
Dokud jsem v nároďáku byl, tak jsem do toho byl hodně vtažený. Ale jakmile jsem skončil, začal jsem trošku rekapitulovat a dávat si vše dohromady. A do fotbalu jsem na chvíli ztratil chuť. Protože ten tlak a všechno to, co se dělo, bylo velmi psychicky náročné. Říkal jsem si, jestli tohle mám vůbec zapotřebí, abych takový stres podstupoval. A opravdu jsem dva roky neměl nějakou výraznou chuť se vrátit. Pak se to postupem času změnilo. A já jsem rád, že zase trénuji.
Navíc v provinční Jihlavě je na vás tlak od fanoušků i médií asi nesrovnatelně menší.
Hlavně, i kdyby byl stejný, tak už si to tak neberu. Dřív jsem to vnímal víc. Teď už vím, že mě nemůže potkat nic horšího.
Paradoxní je, že vy a další exreprezentační kouč Petr Rada nyní vedete týmy, které přezimují na sestupových příčkách. Čím to je? Jen náhoda?
Jihlava během sezony udělala změnu na pozici hlavního trenéra. Přišel jsem po šestém kole, kdy Vysočina měla dva body. Myslím si, že u Petra Rady to bylo podobné (Příbram v době Radova příchodu byla po čtyřech kolech bez bodu – pozn. red.). Každý zkrátka nemůže trénovat jenom Spartu. Já jsem opravdu rád, že jsem v Jihlavě tu šanci dostal. To ,že dva bývalí trenéři národního týmu hrají o sestup, je ale spíš souhra náhod.
Vaším asistentem je další bývalý reprezentační kouč, Slovák Michal Hipp. Ten v Jihlavě začínal sezonu jako hlavní, později byl sesazen a byla mu nabídnuta pozice vašeho spolupracovníka. Jak to proběhlo?
Já jsem si přál, aby Michal u týmu zůstal. Protože ho znám jako hodně pracovitého kluka. Vím, že to pro něj nebylo úplně jednoduché. Protože když vás sesadí z funkce hlavního trenéra a pak je vám nabídnuta pozice asistenta, někdo to neskousne. Michal si to promyslel a souhlasil s tím. A já jsem rád, že tady je.
Hrál v tom roli právě fakt, že jste se spolu už znali?
Určitě. Já jsem ho poznal jako nekompromisního fotbalistu, vždycky zapáleného do hry. A to mu zůstalo i v trenéřině. Má obrovský přehled, je to dobrý trenér. Byla by škoda, kdyby tu nebyl.
Jak funguje vaše vzájemná spolupráce?
Kdyby nefungovala, tak bych s ním nedělal (usmívá se). Takže spolupráce je v pohodě. Vždycky se na všem shodneme.
A když ne, máte poslední slovo.
Samozřejmě (usmívá se).
Jihlava během podzimu nasbírala 13 bodů a je na patnácté příčce. Jak úvodní polovinu soutěže hodnotíte?
Jako neúspěšnou, protože jsme si podzim představovali jinak. Počítali jsme, že budeme mít více bodů. Na druhou stranu si myslím, že závěr nám v celku vyšel. Z posledních šesti zápasů jsme pouze jednou prohráli, doma se Zlínem. A to navíc úplně zbytečně. Tato porážka mě mrzí asi nejvíce ze všech zápasů.
Co chybělo k tomu, abyste byli během podzimu úspěšnější? Na první pohled máte problém s koncovkou, společně s Libercem jste dali nejméně gólů v soutěži.
Šance jsme si vytvářeli, bohužel v koncovce jsme se trošku trápili a branky jsme nedávali. Samozřejmě jsme rádi, že i tak jsme alespoň dvakrát vyhráli. A že naše ztráta není až tak veliká.
Konkrétně dva body. To by na jaře mohlo být hratelné.
Hratelné to je. Na druhou stranu to pro nás bude hrozně těžké, protože hrajeme jen šestkrát doma. A z toho jeden zápas se Spartou. Ale věřím, že kádr na to, abychom ligu zachránili, tu je. Teď tu nebudu mluvit o nějakém středu tabulky. Ale myslím, že nepatříme mezi dva nejhorší týmy v lize. Jen doufám, že budou všichni zdraví, protože během podzimu někteří hráči ze sestavy vypadli.
Marodka vám způsobovala problémy hlavně ve středu zálohy.
Šulek nebo Urblík nám chyběli poměrně dlouhou dobu. Šulek marodil přes dva měsíce, Urblík měl únavovou zlomeninu. Mimo byl i Hronek. Takže středová osa se trošku rozpadla. Proto dostal příležitost devatenáctiletý Štěpánek, pro kterého to byla obrovská škola. A myslím, že se s tím popasoval velmi dobře. Bohužel, týmy jako Jihlava neoplývají zase tak širokým kádrem, aby se dali zranění hráči adekvátně nahradit. Takže také to mohlo způsobit, že očekávané výsledky nepřišly. Protože i když se pak uzdravení hráči do sestavy postupně vrátili, chvilku trvá, než se do formy dostanou. Není to jednoduché. Ale to potká každý tým, že jsou nějací marodi.
Zmiňovali jsme, že Jihlava dala jen jedenáct branek. Přitom v kádru máte hráče jako Pavel Dvořák či Michael Rabušic, od kterých se góly očekávají. Jak je před jarem probudit?
Je pravda, že oba dali po dvou brankách. A Davis (Ikaunieks) dal tři. My bychom skutečně potřebovali, aby se nějaký útočník chytil a góly dával pravidelně. Předpoklady pro to mají všichni tři. Do brankových příležitostí se dostávali, ale někdy chybělo štěstí. Jako třeba Pavlu Dvořákovi v Příbrami. To jsou situace, které musíme proměňovat.
Pavel Dvořák se však trápí už druhou sezonu. Neuvažovali jste, že byste ho v zimě zkusili oživit nějakým hostováním?
Já určitě ne. Já naopak Pavlovi věřím, protože on to zakončení v tréninku má výborné. Je pravda, že se střelecky trápil a před mým příchodem dal jeden gól, a to z penalty. Teď dal ale dvě branky a velmi dobře pracoval. Myslím, že pro nás byl přínosem. Takže jsem ani na chvilku neuvažoval, že bychom ho dali někam na hostování, aby se chytil. Určitě to v něm je. Budeme se snažit to v něm probudit, aby góly znovu dával. V Hradci Králové se mu to dařilo, byl velmi nepříjemný. Takže věřím, že se do toho zase dostane.
Budete chtít, aby se během zimy kádr nějak posílil?
O tom se s vedením klubu budeme teprve bavit. Dáme debatu a uvidíme, co by pro nás bylo nejprospěšnější.
A je nějaký post, který vás vyloženě trápí?
Jihlava už delší dobu shání pravého obránce. I když musím říct, že Petr Tlustý, který tam zaskakoval, odehrál dobrá utkání. A mile mě překvapil. Ale uvidíme, jaké budou v zimě naše možnosti.
