„Kolikrát si nás na stadionu spletli. Pane Vaněček, máte tady balíček! volali na mě. Ale já nejsem Vaněček, odpovídal jsem. S Vaňousem jsme se tomu smáli,“ baví se ještě teď Vošahlík. „Ale bylo to spíš díky vousům, které máme oba, protože jeho dohnat na kila asi nejde.“
Vaněček měří 192 centimetrů, Vošahlík jen o tři méně, ale posila Hearts of Midlothian má vyrýsované svaly skoro jako kulturista.
„Abych dělal tisíc kliků každý den jako on, to asi ne. Fakt tolik, on je blázen,“ směje se Vošahlík a při otázce, kolik jich zvládne sám, se řehtá ještě víc: „Já jsem rád, když ráno vstanu z postele, to stačí.“
Zatímco Vošahlík bojuje o comeback do sestavy sklářů, Vaněček se zkusí proslavit ve Skotsku. „Soubojový styl by mu tam mohl sedět, věřím, že bude dávat góly jako tady. Do vápna je výborný útočník, tím spíš ho musíme zastoupit,“ velí příbramský rodák.
Teplická posila Jan Vošahlík
Zastupovat ho bude on, Martin Jindráček a posila Jan Kuchta ze Slavie, na podzim hostující ve Slovácku.
„Chci se poprat, každý jsme jiný. Vím, že asi nemám pozici jako oni dva. Odkopali celou sezonu a já rok nehrál. Kromě Vaněčka odešel i Červenka, přišel Kuchta a vlastně taky já. Pořád jsme tady tři útočníci a místo je jen jedno. Tedy doufám, že budou i dvě,“ přeje si brzy třicetiletý mazák hrát na dva hroty.
V lize naposledy naskočil loni 10. března. Ze zápasu se Zlínem uplynulo jen osm minut, když opouštěl hřiště na nosítkách. Pevnost operovaného kolena teď prověřila příprava na umělé trávě, větší test snad není. „Umělka tě nepustí ani centimetr, tráva trošku sklouzne. Koleno to hůř snáší, ale už je to deset měsíců, takže nepřemýšlím, že se něco může stát.“
Myslel si, že už na konci podzimu může naskočit do ligy, ale trenéři ho brzdili. „Říkali, ať vydržím. Asi to bylo dobře. Zápas není trénink. V něm v poslední fázi souboje kluci kolikrát uhnou, v utkání ale nikdo.“ I tak stihl třikrát nastoupit za juniorku. „A dal jsem asi pět gólů. Fotbalově se cítím dobře.“
Vošahlíka žene vpřed i přístup kouče Stanislava Hejkala, který nesází jen na vyvolené. Šanci dává každému hráči z kádru.
„Určitě to není o jedenácti dvanácti lidech, jak to někdy bývá. Můžete několikrát odehrát dobrý zápas a příště s ohledem na soupeře stejně hraje jiný. Pro náhradníky je to větší motivace neusnout na lavičce a bojovat dál,“ líbí se Vošahlíkovi.
Teplická posila Jan Vošahlík
A je rád i za to, že mu Hejkal jasně řekl svou vizi. „Trenér mi naznačil, že na křídlo se mnou nepočítá, takže je jasné, že se musím poprat o místo v útoku. A já jsem za to rád, v útoku jsem se cítil vždy lépe. V Jablonci jsem to v konkurenci Lafaty s Pekhartem odnesl já; museli jsme hrát všichni, mě dali na křídlo a už jsem tam zůstal. Teď je šance se zase vrátit na hrot. Ale budu hrát kdekoli.“
