„Trenér mi říkal, ať střílím, tak jsem to hned vystřelil a byl z toho docela hezký gól. To štěstíčko tam předtím trošku bylo, ale to člověk potřebuje,“ říkal 21letý Jan Matoušek, který dal v jabloneckém dresu už svůj šestý gól, ale v závěru si zranění obnovil a musel střídat.
Jak to s vámi vypadá?
To ukáže až podrobnější vyšetření. Při sprintu mě píchlo ve stejném místě, které jsem měl zraněné, takže nevím, jestli to byla nějaká křeč, nebo se to zase trhlo.
Zdálo se ale, že byste chtěl zápas dohrát.
Vzal jsem si prášek a chtěl jsem to zkusit, ale lavička usoudila, že to radši nebudeme riskovat.
Po přestávce jste s Chramostou vnesli do týmu velké oživení, byl jste už hodně natěšený?
Přesně tak, byl jsem vlastně měsíc mimo, tak jsem se už na hřiště obrovsky těšil. Musím říct, že i Chram tam jezdil a bylo vidět, že jsme to dokázali zvednout. Už při rozcvičení jsme si říkali, že ten zápas otočíme a oba jsme dali gól. Jen škoda, že jsme nedali ještě třetí, protože šance na to byly. Sice jsme ho v konci dali, ale to už jsem nebyl na hřišti, tak přesně nevím, co se stalo. Rozhodčí asi viděl nějaký faul, škoda.
Co jste říkal z lavičky na špatný výkon vašeho týmu, který brzy prohrával 0:2?
Chyběl nám hlavně pohyb, měli jsme málo náběhů a tím to asi bylo. Taky Sparta byla mnohem aktivnější než ve druhé půli.
Jak tedy po průběhu utkání berete ten bod doma se Spartou?
To je těžká otázka. Po první půli bychom bod určitě brali, ale po té druhé bychom chtěli tři, myslím, že jsme na to měli.
