Pamatuje všech dvacet ročníků samostatné české nejvyšší soutěže, dokonce i federální ligu. "Ani bych nepomyslel na to, že budu v lize ještě ve čtyřiceti. O tom nejde ani přemýšlet," říká dlouholetá opora Sparty, který už rok působí v Jihlavě.
Přijde vám zvláštní, že chytáte ligu ještě ve čtyřiceti?
Ani ne, je to prostě fakt. Musím si zvyknout na to, že už tam mám čtyřku. A taky si dělám legraci, že už se možná blíží konec, už jsem za polovinou, protože průměrný věk u nás je míň než osmdesát.
Na vás není vidět, že byste stárnul.
Ale je, začínám víc šedivět.
Jinak si na čtyřicet nepřipadáte?
Musím se hlídat, abych neměl roupy. Kolem čtyřicítky chlapi blbnou. Je to divnej věk.
Roupy na co? Jako že byste si pořídil mladou partnerku?
Já doufám, že ne. Ale s manželkou jsme to probírali, samozřejmě jsme se tomu zasmáli. Ale člověk nikdy neví.
A víte, jak dlouho v první lize ještě zůstanete?
U mě nejde myslet moc dopředu, možná rok, spíš však půl roku. V Jihlavě to mám do léta a pak doufám, že to bude ještě pokračovat. Je to takové moje přání, můžu se o tom bavit, ale pak může být všechno jinak.
Martin Vaniak loni za Slavii odchytal ligový zápas ve čtyřiceti letech a téměř sedmi měsících. Abyste ho překonal, musel byste v létě začít další ročník. Láká vás to?
Jo, to je zajímavý. Ne že bych se k tomu nějak upnul, ale zkusím ho překonat. Když se to povede, tak dobrý.
Zkazit vám to může asi jen zranění. Jak vaše tělo zvládá ligovou zátěž?
Bolí mě skoro všechno, ale zase si říkám, že to není tak hrozné. Pořád to jde. Horší je to během přípravy, kdy se trénuje víc. Ale během sezony jsem i po zápasech schopný v pohodě odejít po svých a druhý den se se jít vyklusat.
Za necelý týden nastoupíte do zimní přípravy, což je v Česku pro fotbalisty krajně neoblíbená část sezony. Vy z toho hrůzu nemáte?
Když jsem před rokem přestoupil do Jihlavy, měl jsem strach z dojíždění. Bál jsem se, jak si tam zvyknu. Navíc se hrála druhá liga, horší stadiony, málo lidí... Navíc ve mně bylo zklamání z toho, jak jsem skončil ve Spartě...
Jaromír Blažek
|
Vypadá to, že jste obavy měl zbytečně. Je to tak?
Přišel jsem na to, že teď se těším na každý trénink. Dojíždění mi nevadí, v Jihlavě je dobrá parta, postoupili jsme a to mě nakoplo. Podzim se docela povedl a mě to zase baví. A nejen že mě to baví, ale vidím, že to tady má smysl a směr.
A ta zimní příprava?
Beru to v klidu. Trenéři berou ohled na to, že mi je čtyřicet. Je jasné, že nemůžu lítat jako ve dvaceti. Ale taky moc dobře vím, že nemůžu nic ošidit.
Co stojí zatím, že jste se tak dlouho udržel mezi elitou?
Asi nenajdete trenéra, který by o mně řekl, že bych někdy něco vypustil.
Byl jste vzorný profesionál?
Myslím si, že jsem v tréninku poctivej. Tím myslím i životosprávu. Jsou dny, kdy můžete povolit, ale jsou dny, kdy nesmíte vůbec. A že bych někdy ponocoval, kdy si to prostě fotbalista nesmí dovolit, to se nestalo. V tomhle ohledu jsem to měl v hlavě srovnaný. Přes dovolenou možná lehce přiberu, ale pak trénuju tak, abych se cítil zase dobře.
Co vám ještě pomohlo?
Když jsem se v pětatřiceti vracel z Německa do Sparty, řekl jsem si, že už nebudu jezdit na soustředění národního mužstva. Jardo, máš roky na to, že bude lepší se věnovat jen klubu. A když jsem loni skončil ve Spartě, zápasů mi zase ubylo. V Jihlavě takovou porci jako ve Spartě neodchytáte. Mám zápas vlastně jednou týdně. Kdybych měl chytat víc, asi by to pro mě bylo těžší.
Málem jste stihl ještě jeden velký přestup. V létě vás chtěla Plzeň. Proč to nevyšlo?
Bylo to hodně vážné. Stačilo, abych řekl, že do Plzně chci, tak bych tam asi byl.
Proč jste tam tedy nešel?
Měl jsem jistou dohodu s jihlavským majitelem panem Vaculíkem, podali jsme si na to ruku. A když přišla Plzeň, tak jsem mu řekl, ať rozhodne on. Já poslední slovo mít nechtěl. A že se nebudu zlobit, když mě nepustí a zůstanu v Jihlavě. A zrovna tak se nebudu zlobit, když mě pustí.
To byste zase zažil pořádný zápřah, Plzeň za podzim odehrála celkem třicet soutěžních zápasů. A na druhou stranu neláká vás přece jen mít spíš úplnou pohodu? Žádná zimní příprava, žádné tréninky, žádné povinnosti. Prostě s profesionální kariérou skončit?
Řeknu to takhle. V žádném případě si nestěžuju, nemám se špatně, ale nejsem v situaci, abych po kariéře hodil nohy nahoru a nic nedělal. A pak ani doma by nedělalo dobrotu, abych tam byl zavřenej sedm dní v týdnu. Já ani manželka na to nejsme zvyklí. Spíš jsem s fotbalem pořád pryč. Až skončím, musím si něco najít.
A co by to mělo být? Máte představu?
Chtěl bych zůstat u fotbalu. Udělat si trenérskou licenci a dělat ve Spartě. Přece jen jsem tam něco odchytal a je normální, že bývalí hráči po kariéře zůstávají ve svém klubu.
Takže za pár let bude z Jaromíra Blažka trenér brankářů?
Tak nějak. Nedovedu si představit, že bych měl být hlavní trenér. Ani nevím, jestli bych to zvládl, jestli bych na to měl. Člověk by měl dělat to, co umí nejlíp. A já celý život chytal, zažil jsem tolik trenérů a trenérských metod, že mám co předávat.
