"Měl jsem dát ne jeden gól, ale dva," zlobil se na sebe Martin Fillo, který se do sestavy Plzně vrátil po nemoci. "A spojenost? K té mám daleko. Vždyť už jsme doma nevyhráli už ani nevím pokolikáté."
Myslíte tím šanci ze začátku první půle, kdy jste běžel na gólmana úplně sám...
Přesně. To měl být gól. Kdybych to dal, tak jsme poločas určitě vyhráli a Kladno by to už po přestávce neotočilo. Ve druhém poločase už jen leželo, kouskovalo hru a hlídalo remízu.
Proč vám střela, zřejmě pokus o obstřelení brankáře, nevyšla?
Chtěl jsem vyběhnutého gólmana opravdu obstřelit po jeho levé ruce. Jenže míč jsem si špatně zpracoval už po narážečce. A tak to skončilo, jak to skončilo. Daleko vedle, hrozně jsem to zazdil.
Penaltu jste ale proměnil zcela jasně, míč mířil pod břevno...
Ani jsem na ni neměl jít původně já. Ale kluci, co byli určení, si nevěřili. Tak jsem šel já a chtěl jsem to poslat doprostřed brány. Sjelo mně to trochu pod břevno. Takže jsem měl i trochu štěstí. No, asi to vypadalo parádně...
Druhý poločas se lidem na tribunách nelíbil, ozýval se pískot...
Kladno k nám přijelo pro bod a chtělo ho získat za každou cenu. Zápas pak kouskovalo. A v závěru, když jsme chtěli vytvořit takový platonický tlak, tak přišlo vyloučení Pilaře. A už nešlo dát gól.
Marodil jste více než týden. Jak jste se cítil na hřišti?
Měl jsem ohromnou chuť do hry, chtěl jsem se ukázat lidem. Moc jsem se na zápas těšil.
