Vzpomínky na německou legendu však Drskovi zůstaly sladké. Littbarski nedal na českého stopera dopustit, vsadil na něj a ještě ho naučil důležitou poučku: "Když musíš udělat skluz, něco je špatně. Skluzům musíš předejít."
Hádejte, kolikrát v kariéře byl Drsek vyloučen? Jedinkrát, protože nebezpečné skluzy dělá opravdu výjimečně. Nejen proto jsme ho zvolili Osobností podzimu. Z pana Nenápadného se postupem let stal pan Nepostradatelný.
Obránce s dobráckýma hnědýma očima byl klíčovou postavou při senzační jízdě Jablonce, který dělí jediný bod od 1. místa. "A to jsme ještě celý náš potenciál nevyždímali," tvrdí 33letý chlapík, jehož fotbalové kapitoly fascinují.
Příběh první: krachuju
Ligu začal hrát v Chebu, na který se blížila katastrofa – zánik v létě 1996. "Tehdy se mi zhroutil svět. Kdyby mi nepomohli rodiče, třeba jsem skončil ve fabrice," vzpomíná.
Odjakživa byl poctivka, ale v březnu 1996 na Slavii to přehnal. Pamatujete kuriózní zápas, v němž se kopaly čtyři penalty, ale ze žádné nepadl gól? Tam byl Drsek poprvé a naposledy vyloučen.
Vladimír Šmicer utíkal po křídle a snaživý stoper ho sundal skluzem: "Jak jsem proti němu klouzal těch deset metrů po zadku, jen jsem si říkal: Nesmíš ho trefit na kotník. Nesmíš! Zlomíš mu nohu!"
Průšvih to byl, Drsek dostal červenou, vyslechl si drsné nadávky a Cheb prohrál, mladý slávista naštěstí "přežil."
Zatímco Šmicer mohl za tři a půl měsíce slavit senzační stříbro z mistrovství Evropy, Cheb čekal rozprodej a krach. Drsek se vrátil domů do Kladna, které hrálo až třetí ligu.
Příběh druhý: pomáhám
V srpnu 1998 začal hrát ligu v Blšanech, stačilo mu to. Vlastně nikdy se nehrnul výš, rozhodně byste do něj neřekli, že je jedináček. "Za žádný krok v kariéře jsem se nestyděl."
Kdo ví, kdyby měl průraznější povahu, třeba se mohl stát pilířem národního týmu místo Ujfalušiho. Jenže Drsek se do reprezentace nikdy nedostal, nikdy neoblékl ani dres Sparty či Slavie. Dva výborné roky v Blšanech, kde naslouchal mazákům Vrabcovi nebo Bittengelovi, ho vystřelily do šedivého Duisburgu.
Tehdy stál 22 milionů korun a nemohl tušit, že v Německu vydrží téměř 10 let. Bohužel většinu času ve druhé lize. "Ani ve snu by mě nenapadlo, že hned první rok s Duisburgem spadneme a vyhrabeme se z toho až ve chvíli, kdy budu odcházet."
V Duisburgu si získal renomé a naučil se starat o druhé. Měl štěstí, že narazil na polského kumpána Tomasze Hajta.
"Hned po prvním tréninku si mě Tomasz vzal stranou a povídá: Máš auto? Máš byt? Máš konto? Máš mobil? Já jen kroutil hlavou: Ne, ne, ne... Se vším mi pomohl a pak povídá: Až tu zůstaneš sám, musíš se starat ty. A tím se řídím dodnes. Mladí u mě mají zastání."
Příběh třetí: nepostupuju
Tohle může udělat buď naprosto vyrovnaná osobnost, nebo blázen. "A já blázen nejsem," odtuší Drsek.
Na jaře 2005, kdy se konečně Duisburg vracel do bundesligy, on přestoupil do Bochumi, která právě do 2. ligy sestoupila.
"Já chtěl v Duisburgu prodloužit smlouvu, ale prezident klubu pořád jen: To uděláme, to uděláme. Došla mi trpělivost a v půlce sezony jsem podepsal Bochumi. Nemohl jsem tušit, že spadne."
Osud si s ním zase nepěkně zahrál, ale on nefňukal. Měl lepší smlouvu, jistou pozici a slušnou perspektivu. "A příští rok si prostě vybojuju postup s Bochumí." Jak řekl, tak udělal.
Příběh čtvrtý: nudím se
Možná v Německu mohl odkroutit zbytek kariéry, vždyť ho lákal trenérský pedant Felix Magath do Wolfsburgu. Dokonce už byla tříletá smlouva podepsaná. "Říkal mi, že by chtěl, abych dělal kapitána v béčku, aby se vedle mě mladí učili, a v případě nouze bych vypomohl i v áčku," vzpomíná Drsek.
Wolfsburg letos slavně vyhrál bundesligu, ovšem bez Drska. Klub smlouvu vypověděl kvůli tvrzení, že český stoper nemá v pořádku koleno. "Hloupost a křivárna! Já nikdy operované koleno neměl."
Případ měl jít k soudu, nakonec Wolfsburg pokorně přistoupil na mimosoudní vyrovnání. Ale to už byl Drsek na nejhorší štaci v životě, v Panioniosu Atény.
Bydlení parádní, hned u moře, ale vydržel tam půl roku. Mužstvo divné, podrazácké a syn Pavel měl navíc školku šíleně daleko, což tátovi Pavlovi zatajili. "Každý den byl jen čekáním na to, až půjdeme spát a den skončí. Nuda. Nuda." Naštěstí ho v zimě z Řecka pustili.
Příběh pátý: vracím se
Leden 2009 a Pavel Drsek je zpátky v Česku. Chtěla ho Sparta, jenže požadovala, ať se nejdřív dostaví na zkoušku. To neměl zkušený stoper zapotřebí, vždyť v první bundeslize odehrál 51 zápasů a ve druhé 179. "A pak se ozvalo moje srdce."
Kladnu se upsal i přesto, že tým byl podle expertů odsouzen k sestupu. Jenže s Drskem nepřišel pád, nýbrž body a záchrana. "Pavlův příchod byl to nejlepší, co nás mohlo potkat," říkal trenér Martin Hřídel. A tutéž poklonu okopíroval i jablonecký kouč František Komňacký, který s Drskem pracuje od léta.
Příběh šestý: nešílím
Říkají mu klidná síla, což ho vystihuje. Nezmatkuje, předvídá, souboje ve vzduchu vyhrává, na zemi hraje s přehledem a chytře. V Jablonci na něm stojí defenziva, zároveň je nebezpečný v útočných hlavičkách.
Na soupeře přitvrdí, když cítí, že ho provokují nebo zbytečně ostře faulují: "Ale jinak se snažím hrát i chovat slušně. Tak jak mě to naučili rodiče."
Málokdy vybuchne, to už musí být. Vzpomíná si před léty na přátelák s Duisburgem ve Westerlo. Dostal sprostý úder loktem, což ho naštvalo. Když ho lékaři pustili zpátky do hry, byl tak nepříčetný, že mu v té zlosti rupla achilovka. "I to mě poučilo, že je dobré emoce držet na uzdě, vztekem se nic nevyřeší."
Příběh sedmý: slavím
Nikdy v životě nehrál tak vysoko jako teď. Dřív si o titulu mohl nechat zdát, nyní je s Jabloncem pouhý bod od 1. místa. "Přišel jsem proto, abychom udělali velký výsledek. A věřím. Věřím."
A aby těch paradoxů nebylo málo, u Drsků se bude slavit ještě dřív, než se jablonecká jarní cesta rozjede. V únoru má paní Pavla termín, narodí se druhý potomek.
Jen táta ví, co to bude, doktor mu napsal pohlaví do obálky. Maminka to vědět nechce, všichni ostatní se musí nechat překvapit.
Čtěte ve středeční MF DNES
Další z velkých rozhovorů či příběhů fotbalového podzimu čtěte ve středečním vydání MF DNES.
