| Odpovědi na otázky najdete zde |
Sedmačtyřicetiletý Jarolím (23. 8. 1956) za sebou má obdivuhodnou hráčskou kariéru. Coby znamenitý levonohý záložník a tvůrce hry si udělal jméno ve Slavii, v níž strávil svá nejlepší fotbalová léta. Jako slávista to dotáhl i do národního mužstva, za něž v letech 1982 - 1987 nastoupil třináctkrát.
V létě 1987 odešel na čtyři roky do Francie, kde hrát tři roky za druholigový Rouen a další rok za tým Amiensu. Vrátil se v létě 1991, bezmála pětatřicetiletý.
Přesto hrál ještě rok první ligu za Slavii a znovu patřil v mužstvu k oporám. V soutěžním ročníku 1992/93 pomohl k postupu do první ligy Viktorii Žižkov, v dalším roce se o totéž zasloužil v dresu druholigového Benešova.
A už jako osmatřicetiletý veterán hrál opět první ligu, tentokrát za Bohemians. Za "klokany" dal v ročníku 1994/95 deset gólů a společně s Dvirnikem se stal nejlepším střelcem týmu!
Poté znovu pomáhal k postupu, v sezoně 1995/96 se zasloužil o cestu mužstva České Lípy z třetí do druhé ligy. Teprve tehdy s kariérou profesionálního hráče skončil. Poté absolvoval trenérské studium a získal nejvyšší trenérskou licenci, která mu umožňuje působit jako kouč i v zahraničí.
První trenérské angažmá získal v někdejší Dukle Příbram. V létě 1997 se tým právě stěhoval z pražské Julisky do Příbrami. Do nejvyšší soutěže sice mužstvo přivedl kouč Ladislav Škorpil, nepohodl se však s klubovým vedením a týmu se tedy ujal Karel Jarolím.
Po roce, když Duklu v první lize zachránil, sám od sebe v Příbrami skončil, přestože pro něj bylo připraveno prodloužení smlouvy. Rozhodujícím momentem k tomuto kroku pro Jarolíma bylo, že vedení mu direktivně přidělilo asistenta Josefa Csaplára, do té doby trenéra příbramského třetiligového béčka.
Právě s Csaplárem si totiž Jarolím nepadl do oka, přitom mu vadilo, že si coby hlavní trenér nemohl nejbližšího spolupracovníka vybrat sám. "Máme rozdílnou fotbalovou filosofii a proto spolu dělat nemůžeme," vysvětloval tehdy Jarolím po necelých čtrnácti dnech spolupráce s Csaplárem.
Následující rok si od trenérské práce odpočinul a v létě 1999 byl jmenován asistentem nového slávistického kouče Františka Cipra. V listopadu 2000 byl Cipro od prvoligového týmu odvolán a jeho nástupcem se stal právě Jarolím. V květnu 2001 dovedl Slavii k druhému místu, ale vedení klubu s ním smlouvu neprodloužilo. "To mě mrzí dodnes," říká Jarolím.
O pár týdnů později si ho jako asistenta vybral Ivan Hašek, který odešel ze Sparty do prvoligového Štrasburku. Dvouletou smlouvu ve francouzském klubu podepsal Jarolím 23. června 2001.
Po loňském letním návratu z Francie byl bez práce jen necelé tři měsíce. Koncem srpna ho oslovili funkcionáři prvoligového Synotu, po pátém kole Jarolím k mužstvu nastoupil a v těchto dnech se s ním ve Sportovním centru v Nymburce připravuje na jarní sezonu.
Mladší Jarolímův syn čtyřiadvacetiletý David hraje první německou bundesligu za Hamburk, starší sedmadvacetiletý Lukáš je v těchto dnech na odchodu z druholigového francouzského Sedanu a jeho otec by chtěl do Synotu. Rozhodnout by se mělo v sobotu.
