Na hru nohou se důraz příliš nekladl, což je na technice sedmatřicetileté opory fotbalové Olomouce logicky znát. To ovšem neznamená, že se nesnaží rozehrávat konstruktivně. Naposledy vysekl kličku plzeňskému útočníkovi Krmenčíkovi, ale několikrát riskantní rozehrávkou zabrnkal sigmákům na nervy.
„Pokoušet se o to budu dál,“ říká před dnešní (15.00) bitvou v Brně flegmatik s devíti čistými konty v sezoně. Víc nemá v lize nikdo.
I proti Plzni jste vychytal nulu, ač právě po vaší rozehrávce mohl Krmenčík rozhodnout.
Nechtěl jsem to kopat furt nahoru, ale hrát spíš po zemi. Jenže ono to skákalo. Bylo to špatně vyhodnocené. Když už jsem byl nahoře hodně z brány, měl jsem to odkopnout, ale přihrál jsem Lukášovi Kalvachovi, jemu to skočilo a byla z toho největší šance do prázdné brány, ale ustáli jsme to. Je dobře, že se učíme hrát po zemi, protože to je naše největší síla, když se kombinačně dostaneme do soupeře. Terén nám to trošku ztěžoval, ale věřím, že příště už to bude za tři body.
Máte pokyn od trenéra snažit se rozehrávat konstruktivně?
Já jsem starší generace, kdy jsme nohama moc nehráli, hodně jsem to flákal na jistotu. Teď jdeme trošku do rizika, ale jsme kombinační mužstvo, nakopávané balony nám moc nevyhovují. Zapracoval jsem na tom i na tréninku. Snažíme se to dát po zemi. Když to nevyjde, tak hlavně nezazmatkovat a zkusit to podruhé. Zkouším to postupně víc, zatím jsme z toho gól nedostali. Ale musím si dávat pozor.
Je těžké se na stará kolena učit hru nohama?
Je to složité, protože na tréninku nemáte takový tlak. Od spoluhráčů tedy tlak je, ale když to pokazíte na tréninku, nic se nestane, dostanete gól, což se mi stává na tréninku často, protože se snažím rozehrávat. Ale v zápase jde o to, že nesmíte tu chybu udělat. Neberu si to ale tak. Říkám si: Když udělám i v zápase chybu, hlavně ať se z toho nedostane gól, tak to zkusím znovu. Musím to ještě pilovat.
Není někdy riziko příliš velké?
Terén teď není vhodný pro mou rozehrávku, ale musím to zkoušet, protože největší sílu máme, když to vyjedeme odzadu, přes Kalvacha, Housku. To jsou skvělí hráči do kombinace, nebojí se. A když to kopnu jen dopředu, nejsou velcí, aby hlavičku vyhráli. Plšek vyhrál hodně soubojů, ale s Hubníkem se těžko chodilo do hlavy. Nesmí to padat na jednom hráči, že máme dobrou kombinaci a já to budu kopat. Musím se přizpůsobit ostatním, aby nás kombinační hra zdobila. Doufám, že to bude příště lepší.
Bylo vám nejhůř, když Krmenčík mohl vaši chybu potrestat?
Těžké to bylo i při skákavé střele Koláře, musel jsem vyrážet do strany. Ani jsem to dobře neviděl a na tom terénu to může skočit všelijak, tak jsem volil jistotu a radši boxoval. Ale samozřejmě nejhůř mi bylo, když jsem pokazil rozehrávku na Kalvacha, oni šli do brejku a Krmenčík měl prázdnou bránu. Naštěstí přestřelil, jsem rád, že jsme z toho neinkasovali, a nula se vždy počítá.
Hodně se vám ulevilo?
Určitě, protože bych nechtěl, abychom mojí chybou – špatně vyhodnocenou situací – prohráli zápas.
V první půli jste Plzeň přehrávali, ve druhém se hra srovnala.
První poločas jsme měli momenty, kdy jsme si rychle vyměňovali balon a rotovali jsme. Měli s tím problémy, akorát jsme neměli dobrou střelu na bránu, byly to pološance, náznaky. Druhý poločas už to byl možná malinko strach o výsledek. Plzeň kvalitu má, ale byli unavení, chtěli jsme toho využít. Věděli jsme, že když to zvládneme a neprohrajeme, odskočíme Slavii o jeden bod. Dobrý start je vždycky důležitý. Remíza sice doma, ale s Plzní je pro někoho výhra.
Dával jste si větší pozor i na Chorého, když nastoupil v závěru?
Ono je vždycky těžké, když přijdete z lavičky. V takové zimě to není nic jednoduchého, ale je vidět, že má obrovskou sílu. Hnedka sklepl balon, podržel ho. Ale my jsme šli za vítězstvím do konce, na Chorase jsme se nesoustředili, ale na to, abychom dali gól. Vzadu to bylo super, kluci makali. Doufám, že příště gól dáme. Škoda že jsme Plzeň neporazili, mohli jsme malinko zdramatizovat ten boj, ale oni si to pohlídají, čtrnáct bodů je hodně. Teď se budeme muset soustředit na druhé, třetí, čtvrté místo.
Žene vás touha po pohárech?
Hrajeme dobře a bylo by alibistické se schovat za to, že chceme skončit v první půlce. Poháry chceme. Já je osobně chci. Bylo by pěkné si ještě na konci kariéry zahrát pohár. Pokud budeme hrát takhle, tak věřím, že poháry budou. Rozdáme si to se čtyřmi mančafty o tři místa. Věřím, že budeme úspěšnější.
Co jste říkal na zaváhání Slavie?
Celkově výsledky byly úplně obráceně. Karviná vyhrála v Boleslavi, Slovácko v Ostravě, Jihlava nad Slavií. Terén byl pro Slavii těžký, chtěli kombinovat, ale Jihlava výborně vzdorovala. Je dobré, že se to zamotalo hned na začátku. Jedeme do Brna, doufám, že potvrdíme formu ze zápasu, získáme tři body a budeme se držet navrchu.
Klopýtnutí Slavie vás ještě víc namotivovalo?
Právě jsme to ani moc neřešili. My se koukáme na sebe, i když zakopnutí přímého soupeře o boj o druhé třetí místo je příjemné. Ale opravdu jsme to v kabině nijak moc neřešili, já jsem to nezaregistroval. Soustředili jsme se na Plzeň, chtěli jsme vyhrát. Věděli jsme, že budou unavení z Evropské ligy, z cesty, nakonec nula nula. Doma jsme opět neprohráli, ale je to trošku zklamaní, protože jsme chtěli vyhrát. Poloviční spokojenost.
Máte už devátou nulu, nejvíc v soutěži. Na kolik si věříte?
Chtěl bych jich mít třeba patnáct, aby nějaká meta byla. Není to jenom o gólmanovi. Bráníme výborně, už od útočníka se stahujeme. Když je protiútok, rychle se stáhneme do vápna, do boxu. Něco musím chytit, ale s ostatním mi kluci pomohou. Když budu co nejblíž patnácti nulám, budu spokojený.
