Stejně jako slavní hrdinové Foglarových příběhů teď loví bobříka trpělivosti. Vydrží a připomene zase svoji nejslavnější trefu, kterou coby reprezentační nováček otevřel gólový účet kvalifikace mistrovství Evropy v bosenském Sarajevu? To už je pět let...
Loni se po ne zcela úspěšných dvou letech v německém Kolíně vrátil do Sparty. Trenér Jarabinský ho posunul znovu do útoku. Baranek se v přípravě odvděčil kanonádou, ale v lize i bojích o Ligu mistrů s Genkem se vytratil a skončil mezi náhradníky.
V prosinci měl navíc vážnou autonehodu. Rozbil auto, poboural synka i švagra. Dodnes soud zkoumá vinu. Ze zdravotních následků se Baranek léčil celé jaro. "Těším se na hřiště," říká. "Mám odtrénováno pět týdnů bez úlev, to je základní předpoklad k návratu." Po operaci nalomené kyčelní jamky strávil dva týdny v nemocnici.
Poprvé se lehce proběhl čtyři měsíce po zranění.
Chodil plavat, na rehabilitaci a pravidelně navštěvoval proslulého fyzioterapeuta Pavla Koláře. "Měl jsem toho víc, než kdybych normálně trénoval a hrál. Ale ten neměnný režim mě už ubíjel," vzpomíná. Na jaře stihl tři poločasy za béčko ve druhé lize, jednou se dokonce posadil na lavičku v nejvyšší soutěži. "Nejsem vyhraný, schází mi rytmus," připouští.
Přitom obvyklý vír v kabině v létě zvýšil konkurenci. "Nebojím se jí, ve Spartě přece byla vždycky," uvažuje vyrovnaně. "Potřebuju hlavně hrát, raději začnu naplno znovu v béčku," dodává vzápětí odhodlaně. "A časem se snad posunu zpátky."
