Konec kariéry odložil o pár měsíců proto, aby měl Liberec dva kvalitní brankáře. Lukáš Hroššo, posila ze Slovenska, se po zranění teprve rozehrává.
Jak se cítíte jako "pracující důchodce"?
Jsem spokojený. Člověk nerad odchází od party spoluhráčů, protože se mezi nimi cítí víc mladý. Mám radost, že jsem si mohl prodloužit kariéru a zažít s klukama to, co se teď děje. Uvidíme, jestli to bude pokračovat dál.
Trénujete naplno jako dřív?
Jasně, v tom se nic nezměnilo. Jednou jsem byl taky s béčkem trénovat mladé kluky, jen v tom je to trochu jiné.
Sice sedíte na lavičce, ale kdyby se jedničce Kovářovi něco stalo, mohl byste si zachytat i velký evropský zápas. Jste na to připraven?
Na hřišti Udine jsem se minulý týden po Kovářově střetu s Di Natalem už dokonce oblíkal. Byl jsem nastartovaný, vzal jsem si kopačky a chrániče. Když jsem viděl ten kolotoč před naší brankou, říkal jsem si: Hm, to je hezký. Ale nakonec jsem do branky nemusel.
Liberec má nadosah postup do základní části Evropské ligy. Věřil byste tomu před sezonou?
Nehráli jsme vůbec špatně a máme kvalitní mužstvo, takže jsem doufal, že to může nastat. Věřil je asi silné slovo. Když nám nalosovali Udine, šance se trochu zmenšila. Ale teď jsme od postupu fakt jen krůček.
Venku jste vyhráli 3:1, ale trenéři tvrdí, že šance jsou vyrovnané. Souhlasíte?
Určitě. Hned po zápase jsem říkal, že jsme z pravděpodobnosti osmdesát na dvacet udělali padesát na padesát. Je to těžké, Udine má strašně kvalitní mančaft. Záleží na tom, jak se sejde spousta věcí včetně štěstí. Potřebujeme co nejdelší dobu vydržet bez inkasovaného gólu. S Bukureští jsme před čtyřmi lety dostali branku v první minutě a pak jsme se sesypali jako domeček z karet.
Tehdy jste v Bukurešti vyhráli 3:0, ale pak jste postup doma ztratili. Vedl jste jako pamětník té katastrofy v kabině řeč, aby se neopakovala?
Radši to nebudu připomínat... Ale samozřejmě jsme se o tom v kabině bavili. Dneska je jiná situace, možná trochu horší, protože Udine má mnohem kvalitnější tým než Rumuni. Na druhou stranu vypadnout s Udine by rozhodně nebyla ostuda.
Jste v kabině Liberce nejstarší. Jak před bitvou roku působíte na mladší spoluhráče?
My starší jsme museli zasáhnout hlavně po zápase v Rize, promlouvali jsme klukům do duše. Myslím, že to docela vyšlo, výkon se pak zvedl a tým přistoupil k dalším zápasům jinak. Teď před odvetou s Udine se snažím kluky hlavně podporovat a vyhecovat. Prostě vybudit atmosféru.
Jakou hru očekáváte? Bude se Liberec proti silnému sokovi hlavně bránit?
Já myslím, že určitě, protože jejich kvalita je stoprocentně větší. Oni musí útočit, my můžeme hrát na brejky a snažit se dát nějaký gól.
Myslíte, že jeden bude stačit?
Když budeme vést 1:0, Italové to možná vzdají. Ale možná taky ne.
S Libercem jste zažil mnoho evropských bitev. Dá se atmosféra v týmu srovnat třeba s rokem 2002, kdy tým postoupil do čtvrtfinále Poháru UEFA?
Tuhle fázi jsem zrovna moc nezažil, protože jsem tehdy byl v Plzni. Ale mám v paměti jiné zápasy. Pohárová atmosféra je vždycky výjimečná, nepopsatelná. Největší nadšení panovalo asi v roce 2000 před zápasy s Liverpoolem.
Kdyby vás klub v létě nepovolal znovu do zbraně, co byste teď dělal?
Byli jsme domluveni, že bych působil jako trenér gólmanů. S Lukášem Macháčkem bychom trénovali u béčka plus veškeré mladé gólmany v klubu.
Dokdy vaše nynější "brigáda" u A-týmu potrvá?
To záleží na trenérech. Až se rozhodnou, že mám skončit, sbalím si věci a půjdu.
