Na sklonku roku 1957 se „Busbybabies“, svěřenci legendárního kouče, brodili na Strahově sněhovou břečkou. A Dukla v nezvyklých bílých dresech je zaskočila taktickým tahem se staženým středním útočníkem Urbanem.
„Šli jsme aspoň za dílčím úspěchem a dosáhli jsme ho,“ vzpomíná Masopust. V Anglii předtím totiž Dukla prohrála 0:3 a moc šancí na cestu dál už neměla.
Ale střelec Milan Dvořák přinesl svou jedinou trefou čtyřiceti tisícům diváků vítěznou radost. „Takový rumraj jsem do té doby nezažil. Tehdy ještě chodili lidi na fotbal,“ posteskne si Masopust.
Manchester Pohár vítězů 1983-1984 |
Na památku mu zůstala kravata, kterou dostal jako dárek od protihráče Taylora. Nikdy ji ovšem nenavlékl. Jen tři měsíce poté většina hráčů Manchesteru zahynula při leteckém neštěstí v Bělehradě...
Ani podruhé „Reds“ Duklu nezničili, byť těsně postoupili. „Jeden z nejkrásnějších zápasů, co jsem kdy hrál. Pamatuju si každou minutu,“ vybavuje si Ladislav Vízek.
Pro autobus kamarádů z rodných Hlušic sehnal hromadu lístků. „Stálo mě to šest tisíc, to byly tenkrát nějaký peníze. Ale včera jsem si šel koupit lístky na Spartu a platil jsem ještě víc. Jo, časy se mění...“
V prvním zápase vyrovnal Manchester doma v nastaveném čase ze zbytečné penalty. A na vyprodané Julisce (30 000 lidí!) se třásl do posledních vteřin. „Postoupit měly oba,“ říkal trenér Roy Atkinson.
Voják Daněk srovnal v 83. minutě na 2:2. „Pak jsme měli pět šancí, trefili tyč. Jak sudí pískl konec, padli jsme na trávník a brečeli,“ vypráví Vízek. „My jsme dresy měnit nesměli. Památku na zápas si nosím v sobě,“ dodá.
