V úterý večer (online od 21.00) přibude další zápis do kronik, dost možná ten největší ze všech. V Madridu, se slovutným Realem v Lize mistrů. „To bude něco,“ mrknou na sebe masér Zdeněk Sláma (70) a kustod Václav Rada (50).
Můžete si jen domýšlet, jak to myslí. Jestli se obávají, jak Viktoria dopadne, nebo už pánové tuší, že to bude nezapomenutelný zážitek. Kdy se asi tak Plzeň potká s Realem Madrid, že?
Kdy vy jste vlastně do Plzně přišli?
Rada: Ve třiaosmdesátém jako dorostenec. Zdendo, to jsi ještě jezdil Závod míru, ne?
Sláma: Ne ne, panáčku, to už jsem na kole nezávodil. Stavěl jsem chalupu a zrovna se mi ozvali z Doubravky, jestli bych tam na částečný úvazek nedělal maséra. Teprve pak jsem přišel do Plzně. Zprvu jen na výpomoc.
Z pohledu současnosti je to skoro pravěk. Jen těch trenérů, co se za vás v Plzni vystřídalo.
Sláma: Statistiky si nevedu, ale asi bychom je dali dohromady všechny, ne?
Rada: Tak spusť.
Sláma: Já začínal za Tondy Dvořáka, což byl svého času mistr republiky v ping-pongu. Potom Petr Uličný, ten byl bezvadný. Zdeněk Michálek byl ve Viktorce čtyřikrát, Míra Koubek dvakrát. Luboš Urban, chvilku Šíp, Cipro, Pulpit. Za Pulpita, když se prohrávalo, tak jsem musel o poločase běžet do kabiny napřed a uklidit všechno, co mohl vzít do ruky a hodit.
Zdeněk SlámaMasér Plzně, v září mu bylo 70. Jako cyklista se stal dvakrát mistrem Československa: „Ve stíhačce na čtyři kilometry a na sto kilometrů družstev.“ Muž s knírkem pracuje v Plzni nastálo od roku 1995. „A prsty pořád slouží,“ říká. |
Až tak?
Sláma: To byla síla i na tréninku. Když se mu něco nelíbilo, létala divoká slova. Atletičtí trenéři, kteří byli na tartanové dráze u hřiště, si stěžovali, že se tam nedá pracovat s dětmi.
Rada: Zato Franta Cipro byl pohodář. Zažil jsem ho jako hráč i jako kustod. Vůbec se nezměnil. Vizáží, chováním, přístupem. Zdendo, pamatuješ, jak jednou strašně pršelo a trenér zrušil trénink?
Sláma: Může se to vůbec vyprávět?
Rada: Trenér vykouknul z okna, zvedl obočí a povídá: V tomhle nemá cenu chodit ven. Zavelel: Kluci, jen se v posilovně protáhněte a přijďte zítra.
Zdeňka Michálka jste potkávali na etapy, viďte?
Sláma: On je největší patriot.
Rada: Hlavně věděl, co je Viktorce vlastní. Nic velkého na vymýšlení, hrát jednoduše, pragmaticky.
O Petru Uličném se tradovalo, že mu dělá problém zapamatovat si jména hráčů.
Sláma: Tehdy měl spíš problém s dvojčaty. Byli tu bráchové Smíškové a Doškové. Ulička si je hrozně pletl. Jeden z Došků, obránce Lukáš, dokonce musel chodit s ofinou. Útočník Tomáš se nechal ostříhat nakrátko.
Abychom nezapomněli na Petra Radu.
Sláma: Měli jsme perfektní vztah, i když to byl nerv. Jakmile se prohrálo, s nikým nemluvil.
Rada: Šli jsme třeba přes řeku trénovat do Luční ulice a on pochodoval dvacet metrů za námi. Vydrželo mu to klidně dva dny.
Než dorazil trenér Vrba a s ním velká revoluce, ještě se tu mihnul Jaroslav Šilhavý, dnešní trenér reprezentace.
Rada: Jarda měl trochu smůlu na dobu. Tým se skládal, všechno se teprve rozjíždělo. Přišli odložení kluci ze Sparty, Petr Jiráček ze Sokolova, ale pořád to nebylo ono.
A pak?
Rada: Objevil se Pavel Vrba, kterého nikdo z nás neznal. Vybavuje se mi to, jako by se to stalo včera. Říjen 2008, po strašném výkonu jsme prohráli ve Zlíně. Na druhý den se plánovalo volno, tak jsem do Zlína vezl auto Milanu Petrželovi. Jenže buch, porážka a změna plánu. Kluci museli za trest na soustředění do Žinkov a já vezl Milanovo auto zpátky.
Až tak si to pamatujete?
Rada: Byl to životní předěl. Pro nás všechny. Pro Plzeň. Generální manažer Šádek nám oznámil, že jede na Moravu pro jednoho trenéra, který pracoval na Slovensku. Marně jsme přemýšleli, kdo by to mohl být.
Sláma: A objevil se Vrbič. Mimochodem, kdyby se loni do Plzně nevrátil, už bych tu nebyl. I když jsem zvyklý být neustále v zápřahu, asi bych se musel naučit užívat si důchodu.
Rada: Je pravda, že pod Vrbou to zase má hlavu a patu. On ví, jak se má dělat fotbal.
Vida, že máte názor. Přitom ani jeden z vás není slyšet.
Rada: To si z naší pozice ani nemůžeme dovolit. Nikomu nekecáme do práce.
Sláma: V tom je, myslím, Plzeň dlouhodobě silná, protože každý zná svou zodpovědnost.
Václav RadaKustod Plzně, v květnu mu bylo 50. Jako obránce kopal za Plzeň, Duklu či České Budějovice. V lize má 117 startů. Na plzeňské lavičce nesedává, připravuje hráčům všechny potřebné věci. V kabině je obvykle první a odchází poslední. |
Povězte, co byl váš dosavadní vrchol?
Rada: První titul v roce 2011, to bylo něco neskutečného. Ještě teď z toho mám husí kůži. Když se tehdy začínalo mluvit o tom, jestli by Plzeň mohla vyhrát ligu, klepali jsme si na čelo: Naše Viktorka? Cože?
Sláma: A pak jsme hned dostali Barcelonu do skupiny Ligy mistrů. Fandila nám celá republika.
Rada: A já si říkal: Vychutnej si to, možná je to naposledy. Následoval AC Milán, Bayern, Manchester City!
Rada: A já si naopak vzpomínám na Besiktas, léto 2010.
Sláma: Máš recht, naše vůbec první cesta za poháry. Nevěděli jsme, co nás čeká a jak se to vlastně dělá.
Rada: Teď už se tomu smějeme, ale tehdy nás v Istanbulu na letišti slušně vypekli. Zatímco hráči hned odjížděli autobusem do hotelu, my se museli postarat o všechny bedny a proviant. No jo, ale my neměli žádnou zkušenost. Obskakovali nás maníci a chtěli sto euro za pomoc. Řidič mikrobusu s nimi držel basu a my byli namydlení. Anglicky jsme se nedomluvili.
Sláma: Pořád chtěli jen prachy a prachy, jenže my neměli skoro nic.
Rada: Nakonec jsme po hodině poskládali šedesát euro a Turci se slitovali.
A zápas byl jaký?
Rada: Neskutečný zážitek. Před výkopem přišel šéf fanoušků do středového kruhu a zvednul ruku. Nabité tribuny ztichly. Špendlík by byl slyšet, kdyby spadl. Najednou frajer zvedl obě ruce a už to jelo. Hukot a peklo celý zápas.
Od té doby se Plzeň dostává do pohárů pravidelně. Nezevšedněly vám ty evropské souboje?
Rada: Ani náhodou, i kdybychom si mohli říct, že už jsme skoro mazáci.
Sláma: Pohárové cestování je na jiné úrovni než před osmi lety. Jakmile přiletíme, čeká auto extra jen pro nás, bedny naházíme a jede se.
Václav Rada, kustod fotbalové Plzně
Nejhorší vzpomínka?
Rada: Asi Izrael na podzim 2013, kde nás nechtěli pustit přes vstupní kontroly. Mě nakonec jo, ale Zdendu trápili dál.
Sláma: Možná si moje jméno spojili s islámem... Sláma, islám, kdo ví. Když se zeptali, kde jsem se narodil a já odpověděl, že doma, tak jsem je asi zbytečně vyprovokoval. Jenže já se vážně nenarodil v porodnici.
Kustodi a maséři většinou v klubu fungují i jako takové vrby. Svěřují se vám hráči?
Sláma: No, víme toho hodně, ale neřekneme nic. Jsou to naše příběhy, ty nepatří dál.
Rada: Líp bych to nezakončil.
