Býval respektovaným stoperem, zahrál si na olympiádě 2000, s jedenadvacítkou získal stříbro na mistrovství Evropy, ale s profesionálním fotbalem loni v létě seknul. „Krasnodar byl pro mě dar,“ říká sedmatřicetiletý Lengyel před čtvrteční odvetou Evropské ligy.
Jeho Sparta v jeho Krasnodaru. Jak tohle asi dopadne? Sparta si k Černému moři přiveze nadějný náskok 1:0.
Romane, a vy budete přát komu?
Určitě Spartě. V prvním zápase na mě udělala velký dojem. Byla disciplinovaná, vyzrálá, hrála v rychlém tempu. Když opadly její úvodní obavy, narostlo hráčům sebevědomí. Lidem, kteří haní českou ligu, snad otevřela oči. Krasnodar mě zklamal natolik, že mu nevěřím.
Češi v KrasnodaruJozef Chovanec. Sparťanská legenda si vyzkoušela roční angažmá. Přišla v lednu 2005 a měla s Kubání postoupit do první ligy. Nepodařilo se. FK Krasnodar, soupeř Sparty, ještě neexistoval. Roman Lengyel. Pro statného obránce nejlepší angažmá v kariéře. V Kubáni, která je nyní zralá na sestup z nejvyšší ruské soutěže, na něj dodnes vzpomínají. Jan Rezek. Vydržel jen rok. První polovina pod Chovancem se rychlému křídlu povedla, pak Rezek trpěl pod nesmyslným a drsným drilem ukrajinského kouče Jakovenka. Raději odešel. Lubomír Blaha. Vysoký útočník, kterého svého času vykoupila Sparta ze Synotu, se v Krasnodaru za Chovancovy éry mihl na pár zápasů. Bez gólu a bez úspěchu. |
Počkejte, vždyť ho milujete.
Mým týmem byl Kubáň Krasnodar, soupeř Sparty je jiný klub. Na zelené louce ho nechal postavit Sergej Galickij, milionář a blázen do fotbalu. Chtěl vstoupit do Kubáně, což je krajský klub, ale gubernátor to nedovolil. Galickij se naštval a vymyslel si vlastní projekt s názvem FK.
To zní megalomansky.
Je to megalomanské. Koupil si třetí ligu, pak druhou a teď pomalu bojuje o ruský titul. Já Galického poznal, kolikrát seděl na tribuně vedle mě, sympaťák. Měl největší diskotéku ve městě, do jeho kavárny jsem chodil na kafe. Na obrovském obchodním řetězci Magnit vydělal peníze, za městem vybudoval fantastické tréninkové centrum, platí Brazilce... Jako by u nás třeba Vlašim, klub bez tradice, nakoupila hvězdy a hrála se Spartou o titul.
Plyne z toho, že FK Krasnodar je trochu umělý klub?
I kdyby tým vyhrál ruský titul, tak si místní fanoušky nezíská. Oni se přijdou podívat na dobrý fotbal, to jo, ale jejich srdce patří Kubáni. I teď mi kamarádi psali: Přejeme Spartě!
V Krasnodaru jste měl výborné renomé, v roce 2008 jste postoupili do první ligy. Od boháče Galického jste nabídku nedostal?
Ale dostal! Když jsem v roce 2010 končil v nedalekém Rostově, lanařil mě. Ale já dal přednost návratu do Budějovic, měl se mi narodit syn. Navíc fanoušci Kubáně by mi nikdy neodpustili, že jsem zradil.
Vaši kamarádi Dykan a Kalešin ke konkurentovi přestoupili.
Brankář Dykan to vzal oklikou přes Spartak Moskva, obránce Kalešin přes Kazaň, kde si zahrál Ligu mistrů proti Barceloně. Kdo ví, možná šli za sílou peněz.
Vás by nezlákaly?
Nevím. Měl jsem špatnou zkušenost s novými arménskými šéfy Kubáně. Za rok 2008 mě vyhlásili nejlepším obráncem druhé ligy a já si přál zůstat. Město bylo čím dál hezčí, fanoušci nadšení a věrní, poslední rubl by dali za lístek na fotbal. A pak to počasí! Od dubna do září 30 stupňů, trénovalo se až od sedmi.
Tak co se stalo?
Za půl roku mi končila smlouva, tak jim říkám: Chci vědět, co bude. A oni: V klidu, Romane, neměj strach. Oslavuj postup, ruce nahoru, užij si dovolenou. Vrátil jsem za čtrnáct dní, v kabině nový trenér a mezi dveřmi slyším: Už tě nepotřebujeme! Tu křivdu cítím dodnes.
Ale nezanevřel jste, ne?
Na město? Ani omylem. V létě se tam chystám na čtyři pět dní. Moc mi chybí ruská kuchyně, domácí šašliky, boršč, pohostinnost. Rus vás pohostí, i kdyby sám neměl co jíst. A večeře v restauraci bývá jako malá svatba.
Spíš jak pro koho, ale vyprávějte dál.
Když jsme předloni postupovali s Budějovicemi do ligy, přijela na poslední zápas i parta fanoušků z Krasnodaru. Každý rok totiž vyrážejí do střední Evropy, dva dny jsou v Praze, dva dny ve Vídni. Potkali jsme je a já je pozval na zápas s Táborskem. My postoupili a oni pak s námi zvládli celé oslavy.
Slaví se v Krasnodaru víc? O Rusech se proslýchá leccos.
Slaví dost, jenže oni si dávají záležet hlavně na tom, aby to bylo v nejlepším klubu, u nejlepšího stolu. Nám Čechům je jedno, v jaké putyce sedíme, hlavní je, že jsme parta.
Roman Lengyel v dresu Českých Budějovic
Upřímně, tušil jste, jak se vám Rusko vryje pod kůži, když jste tam v roce 2004 odcházel?
Vůbec. Šel jsem si vydělat peníze a říkal jsem si: Rok vydržím a pak uvidíme. Nakonec z toho bylo sedm krásných let, na které nezapomenu.
Skutečně jste na začátku v Saturnu Ramenskoje nosili výplatu v igelitkách?
Celé město vědělo, že to tak je, protože peníze dávali majitelé továren. S (brankářem) Tondou Kinským jsme jezdili služební Ladou Samara, a když jsme si v účtárně vyčekali frontu na výplatu, vycházeli jsme s taškou bankovek. V autě jsme se pořád otáčeli, kdo nás kdy přepadne nebo rovnou zastřelí. Na další štaci v Krasnodaru už naštěstí peníze chodily přes účet.
No vida, a jsme zpátky u Krasnodaru.
Vždyť já tam před půl rokem mohl pracovat. Volal mi bývalý spoluhráč Ivailo Petkov: že prý v Kubáni budou nové volby, chystá se převrat, a pokud to vyjde, stane se sportovním ředitelem a chtěl by mě za skauta. Říkal, že kancelář už pro mě má.
Šel byste?
Hned. Byla by to výzva. Velká životní šance. Bohužel volby nedopadly.
