Jako malý chtěl být účetní, bavila ho čísla a smysl pro pořádek, jenže je z něho elitní fotbalista. Obránci jeho hru nesnášejí, i ti z Liberce o něm říkají: „Je to grázlík.“ „Letí míč, on vás často loktem udeří do žeber. Nebo zatáhne za dres a hned má dva kroky náskok,“ tvrdí Miroslav Holeňák. Kolikrát rozhodčí zapíská Inzaghimu útočný faul, to se pak Ital tváří pořádně ukřivděně. Ale nejméně z poloviny jsou to zákroky sotva postřehnutelné.
V září mu bude devětadvacet, hrál za Parmu, Bergamo, pak čtyři sezony v Juventusu Turín, teď patří AC Milán. Celá Itálie mu přezdívá Super Pippo. Nikde ho neobdivovali za nádherné daleké střely, jeho síla je v rychlosti a uvnitř pokutového území. Odražené míče, skrumáže, v tom se vyžívá.
Jak se hubený kanonýr trefil proti Liberci? Po chybě gólmana Hauzra doklepával míč do prázdné branky jak typické. „Asi jsem šťastný muž,“ řekl.
V evropských pohárech má báječný střelecký průměr, trefí se zhruba třikrát ve čtyřech zápasech. Italský deník Corriere della Sera spočítal: 34 gólů ve 47 zápasech, to je úspěšnost 72 procent. Ani brazilský šampion Rivaldo není lepší (30 gólů v 51 zápasech).
„Spoustu gólů střílím díky instinktu. To je dar od boha,“ říká Inzaghi, klasický střelec, který v gólových šancích nepřihrává. „Jsem trochu sobec, já vím.“ S mladším bratrem Simonem, útočníkem Lazia Řím, jsou v lecčems stejní. Podobná tvář, podobný život, podobný herní styl:
toulají se mezi obránci a čekají na pravou chvíli, kdy se odtrhnou. Záleží na centimetrech a pozornosti sudích, zda se Inzaghiové nechytí do ofsajdu.
„Nikdo mi není bližší než bratr,“ říká Filippo. A když se zeptáte Simoneho, odpoví totéž. Prali se jen jednou. Nemohli se shodnout, čí je míč...
