Už v kvalifikaci se nacestují dost a dost, protože místo v oceánské hrají od roku 2006 v asijské zóně. A teď se museli chytat za hlavu, když se rozhodlo o tom, že v play-off o postup na MS 2018 ve fotbale narazí na Honduras.
Vzdálenost mezi Sydney a městem San Pedro Sula, kde se v pátek odehrála první část dvojzápasu, činí téměř 14 tisíc kilometrů!
A to už není legrace. V situaci, kdy o postupu může rozhodovat každá maličkost, není divu, že Australané neponechali nic náhodě a po remíze 0:0 udělali vše pro to, aby únavný let zpátky proběhl co možná nejkomfortněji.
Trenér Hondurasu obvinil Australany ze špionážeTrenér fotbalové reprezentace Hondurasu Jorge Luis Pinto obvinil Austrálii ze špionáže před prvním duelem baráže o postup na mistrovství světa. Australané podle něho pomocí dronu natáčeli trénink jeho týmu na úvodní zápas, který v San Pedro Sula skončil bezbrankovou remízou. "Myslím, že je to pro tak vyspělou zemi ostuda," prohlásil Pinto, jenž původně tvrdil, že taktické detaily prozradili australským soupeřům novináři. "Nehrajme si na nevinné, je to špionáž," dodal nyní s odkazem na dron. Zástupci australské fotbalové federace popřeli, že by se o něco podobného pokoušeli. Odvetné utkání je na programu ve středu v Sydney. Australané usilují o čtvrtou účast na mistrovství světa, Honduras by mohl na finálovém turnaji startovat potřetí za sebou. ČTK |
Od závěrečného hvizdu rozhodčího neuběhly ještě ani dvě hodiny a oni už nastupovali do letadla. Za charterový let (téměř jistě první v historii na trase San Pedro Sula – Sydney) zaplatil svaz skoro o pět milionů korun víc, než na kolik by vyšel běžný komerční.
Kapacita business třídy, kam se vejde až 300 pasažérů, se přitom zaplnila sotva ze šestiny. Jenže soukromí se po náročném utkání hodilo, stejně jako dostatek prostoru.
Na jednom konci letadla se usadili hráči, někteří hráli hry, jiní si povídali, četli nebo koukali na filmy. Uprostřed trenéři otevřeli počítače a tablety a začali analyzovat zápas a připravovat se na odvetu.
A zadní část? Tam si zřídili dočasné stanoviště lékaři a fyzioterapeuti. Rozložili stoly a přímo na palubě se pustili do masírování a ošetřování drobných ran.
Vše měl na povel šéflékař týmu Craig Duncan: určoval teplotu na palubě, hlídal, kdy se bude podávat jídlo a určil ideální dobu spánku.
Devět a půl hodiny trvala jen první část letu z Hondurasu do Honolulu – protáhla se, protože pilot se musel obloukem vyhnout rozdivočelé mexické sopce Popocatepetl.
Na havajském letištním terminálu strávili Australané dvě hodiny v tmavých brýlích, aby si zvykli na méně světla: po nástupu zpět na palubu totiž už zůstalo zhasnuto.
To aby během desetihodinového letu do Sydney hráči mohli spát, nabrali síly a snáz přepnuli na australský čas. Někteří už při první části cesty měli na nose speciální brýle, které vypadaly jak ze sci-fi filmu a měly zmírnit pocit únavy.
Divíte se, proč všechen ten cirkus kolem jednoho, i když vážně extrémně dlouhého letu?
Jde o hodně. Když se ve středeční domácí odvetě podaří Austrálii postoupit, může se těšit nejen na jedinečnou atmosféru fotbalového svátku, ale v přepočtu také na téměř 330 milionů korun, které přiskočí na svazový účet.
„Jsou to zlomové chvíle. Uděláte chybičku a končíte,“ uvědomuje si obránce Trent Sainsbury. „Sice už to mnozí z nás prožili, ale stejně jsme pod velkým tlakem.“
Jistě, protože od Austrálie se (i vzhledem k investicím do letu) postup očekává. Hráči Hondurasu se museli do Sydney kodrcat komerčními linkami přes Los Angeles a dorazili o den později než soupeř.
Bude jim 24 hodin klidu chybět?
