I děti si nesou své plastové trubky. Nezbedně poskakují, pak se na chvíli zastaví, pořádně nadechnou a troubí, co jen mají síly. "Jdeme, jdeme," popohání je postarší paní. Kam? "Jdeme dál, máme školu."
Vždyť po dobu fotbalového svátku mají mít prázdniny! Jako by se snad nehrál zahajovací zápas mistrovství světa, které africká země pořádá vůbec poprvé v historii! Jako by byl běžný den.
Najednou se vynoří další skupinka. Věk osm až třináct let. Na sobě bílá trička, červené sukýnky, upravené vlásky. Postaví se na roh ulice a spustí: zpívají a tleskají, do rytmu se neúnavně vrtí, skotačí a bosé nohy si špiní v prachu.
Před nimi na zemi malá kovová miska, do níž občas břinknou drobné. "Snažíme se trošku si vydělat," říká nesměle jedna z malých tanečnic.
Malé tanečnice se snaží zaujmout kolemjdoucí a trošku si vydělat.
Jaký kontrast proti centru Johannesburgu, kde už od rána fanoušci troubí, pokřikují, motají se mezi auty, jež uvízla v nekonečných kolonách.
Tohle je totiž Soweto, nejemotivnější část čtyřmilionové metropole, přímý svědek kruté historie. Právě sem v době apartheidu - nelítostné rasistické politiky - vyháněli běloši černošské obyvatelstvo. I Nelson Mandela, pozdější prezident, tady bydlel, stejně jako další bojovník za svobodu arcibiskup Desmond Tutu.
"Nedáš peníze na nový míč? Tenhle už vůbec neskáče, s ním nejde hrát," stěžuje si před Mandelovým domem čtrnáctiletý Thabang a ukazuje na gumovou kouli. "Byl jenom na volejbal, chceme kopačák, ale nemáme na něj," povzdechne si.
Pak vyskočí, i s šišatým míčem zkusí parádu a vykřikne: "Jako Messi!" A vůbec nevadí, že kolem jezdí auta. To policejní dokonce před malými fotbalisty na chvíli zastaví.
I policie zastavila před malými fotbalisty, kteří si kopali na silnici.
"Tak dej aspoň na jídlo," prosí kolemjdoucí Thabangův vrstevník Mbongeni.
"Pomůže tohle?" ptá se třetí z party Lebogang a v ruce žmoulá cizí bankovky, jež právě dostal od turistů, kteří míří na prohlídku do Mandelova domu a ke stánkům s africkými suvenýry.
Jeho okolí je docela uklizené, hezké, ač mezi domy vykukují také malé plechové přístřešky. Zato dál bídy přibývá: rozpadlé baráky bez střechy, kolem prašných cest halda odpadků. Ale i tady - v dalších troskách - je místo pro fotbal. Díra po vyvrácených dveřích se mění v branku.
O kus dál chatrné příbytky z plechů a dřevěných desek...
I takhle vypadá Soweto: nejen moderní stadion, ale i velká bída.
Stejný obraz neplatí pro celé Soweto, vždyť ve čtvrtek stejná čtvrť hostila galakoncert, na němž zpívala svůdná Kolumbijka Shakira či americká hiphopová parta a jedna z nejpopulárnějších kapel současnosti Black Eyed Peas, patří sem i stadion Soccer City.
Ale některé jeho části jsou hodně smutné.
Navzdory fotbalovému svátku.
