Jediný stačil v rychlosti, v technice. "Neřekl bych, že jsem byl sám. Měli jsme pár možností, jen já sám nedal dvě," poznamenal pětadvacetiletý záložník po porážce 0:2 s odstupem dvou dnů.
"První jsem střílel šajtlí, ale obránce to vykopl, jinak to šlo do branky. A při druhé šance mi to pěkně dal Karel Poborský, ale já bohužel míč pořádně netrefil."
Kvůli zranění Kollera a Baroše jste hráli na jednoho útočníka. Neubližuje to vaší hře?
Jsem zvyklý. Jestli hrajeme na jednoho, nebo na dva útočníky, je jedno. Je to jen taktický záměr. Vždyť kolik zápasů jsme vyhráli s jedním útočníkem. Myslím si, že ta otázka není na místě.
Ale proti Ghaně jste si neměl s kým dát míč. Musel jste ho vyvážet sám od vlastního vápna.
Už jsme mluvili tolikrát o tom, že nemáme Šmícu, Baryho, Honzu Kollera. Já se snažím s tím něco udělat stejně jako ostatní. Nikomu se nedá vytknout, že by nebojoval. Všichni jsme tam nechali všechno. Podívejte se na Pavla Nedvěda. Braly ho křeče, to jsem u něj ještě neviděl.
Přesto, nepřipadal jste si trochu ztracený?
To určitě ne. Snažil jsem se procházet sám, udělat dva hráče a z toho se nám párkrát povedlo přečíslení. Ale postupně jsem to měl čím dál tím těžší. Hodně mě faulovali. Věděli, že to budu zkoušet a snažili se mě chytat hned na začátku. Myslím si, že sudí jim mohl dát víc karet. Ty jejich taktické fauly mě brzdily.
Jste bez těch zraněných útočníků slabší?
Prostě hrát nemůžou a my se s tím musíme vyrovnat. Prohráli jsme, ale i remíza nám pak může stačit k postupu. Po Američanech jsme říkal, že by byla chyba, abychom byli v euforii. Takže teď po Ghaně zase nesmíme propadat skepsi. Nejsme vyřazení. Už v autobuse cestou ze zápasu jsme byli odhodlaní a třeba já se na Itálii těším už teď.
Připouštíte se, že to nevyjde?
To není na místě. Jsme pořád druzí ve skupině. Postoupit ještě můžou všichni, my, Itálie, Ghana i Američani, takže to bude zajímavé až do konce. Rozhodnout se může až v poslední minutě.
Jak vám bylo, když se na vaši branku valil jeden útok za druhým?
V deseti jsme to měli strašně těžké, chtěli jsme dát gól a ještě to zachránit. A tím jsme to otevírali vzadu, hráli vabank. Čechíno nás mockrát zachránil, to je jasný.
Co bude ve čtvrtečním zápase s Itálií nejdůležitější?
To je ještě daleko, na přemýšlení máme čas.
