A dnes táhnou fotbalovou reprezentaci znovu. Asi naposledy, po mistrovství světa možná oba skončí.
Vlasatý blonďák ze Skalné a ostříhaný chlapík z Třeboně. Vyměnili si účesy, ale klíčové role jim zůstaly.
Pavel Nedvěd a Karel Poborský, lídři národního týmu a spolubydlící z jednoho pokoje. Prvnímu bude 34 let v srpnu, druhému už je.
"I když přijdete do mužstva poprvé, okamžitě poznáte, kdo je tu šéfem. Oni dva. Nemusí nosit pásku, nemusí moc mluvit, přitom mají přirozenou autoritu. Jasní tahouni," říká záložník Jan Polák, který patří mezi zelenáče.
Nedvěd s Poborským se už teď zařadili mezi největší české legendy. První získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, druhý je rekordmanem v počtu startů za reprezentaci, teď už má Poborský odehráno 116 zápasů. Nedvěd se po dalších třech startech dostane hned za něj, na metu 91.
Dřív k sobě neměli tak blízko, Nedvěd byl výbušný, Poborský spíš samotář. Až společné působení v Laziu Řím je sblížilo. Dnes bez sebe neudělají krok a v létě jezdí i na společnou dovolenou.
Pro spoluhráče jsou autoritou, ke které vzhlížejí. "Na nic si nehrají, i když toho dokázali nejvíc," říká obránce David Rozehnal.
Pro trenéra Brücknera jsou prodlouženou rukou, na kterou je spolehnutí, i když nemusí hrát v nejvyšší formě. Jako právě Poborský v pondělí.
Pro fanoušky jsou modlou. Pro novináře jsou občas černou můrou. Chovají se nevyzpytatelně, přezíravě, rozhovory většinou odmítají. "Já nemám co říct, všechno jsem zapomněl," říkal Nedvěd celý minulý týden v Německu, když procházel novinářskou zónou. Poborský promluvil až na čtvrté požádání. Velmi krátce.
Na jednu stranu jsou to profíci, které obdivuje celý svět. Na druhou stranu v nich zůstávají děti, které si rády hrají a vztekají se, když se jim něco nedaří.
Když mají dobrou náladu, říkají o sobě: "Jsme Pája a Kája." Šéfové: Nedvěd a Poborský.
 Čeští fotbalisté (zleva) Poborský, Nedvěd a Rosický oslavují vítězství na USA. |
