Většina expertů doufá také. "Dostali přes hubu a jsou si toho vědomi," prohlásil Dušan Uhrin, trenér se stříbrem z mistrovství Evropy 1996 v Anglii. "Mají na to. Řada hráčů dobře ví, že je to jejich poslední šance na mistrovství světa," dodává Přemysl Bičovský, účastník šampionátu ve Španělsku 1982.
Elitní reprezentace pod vedením trenéra Brücknera už dokázala zvednout hlavu. V pořádné bryndě se však ocitla jen jednou.
Loni na podzim po domácí porážce od Nizozemska zvládla čtyři dny nato reparát ve Finsku. Tím si zajistila baráž proti Norsku, kterou vyhrála i bez Kollera.
Předtím šlo jen o dvě zakopnutí na dlouhé cestě. Přetržení neporazitelné série při přípravných zápasech před Eurem 2004 v Irsku a doma s Japonskem jen sejmulo ze hřbetu balvan tlaku.
A následný vstup do kvalifikace MS s Nizozemskem (0:2) zapůsobil jako varující vykřičník. A jak vypadaly podobně těžké chvíle v historii? Na stříbrném evropském šampionátu 1996 mdlý český tým zklamal v úvodu s Německem (0:2).
"Špatně jsme bránili, moc jsme to otvírali," vzpomíná trenér Dušan Uhrin. "Okolo mužstva pak zavládlo napětí, podobně jako teď," porovnává.
Následující zápas senzačně vyhráli 2:1. Nad Itálií! Pak je čekali ještě Rusové, šťastná remíza 3:3 – a postup do čtvrtfinále.
To na mistrovství světa ve Španělsku 1982 se takový krok nepodařil. Mužstvo odkvétajících evropských šampionů z Bělehradu oslabila zranění Kozáka a Masného. "To ale nebyli hráči tak dominantní jako Koller," připomíná Přemysl Bičovský, záložník tehdejšího výběru.
Po zdrcující remíze s Kuvajtem 1:1 přišla prohra s Anglií 0:2. Přesto žila naděje, její jméno znělo vítězství nad Francií. Pětminut před koncem vyrovnal Panenka z penalty na 1:1. Pak byl vyloučen Vízek. Nakonec střelu Bičovského z brankové čáry zázračně vyrazil Amoros.
Jak se čeští fotbalisté zvedali po knokautuZa Brücknera Dříve na turnajích (v závorce trenér) |
