Na čvrtfinále šampionátu se do podniku Korea House v centru Prahy sešlo přes šedesát korejských fanoušků. Je sobota ráno a domácí hrají se Španělskem.
V televizi stojící na obří lednici jsou už vidět hráči. Největší aplaus i v Praze sklízí An Čung-hwan, střelec zlatého gólu v osmifinále Italům.
„Má vše: peníze, krásnou tvář i ženu,“ říká o Anovi pětadvacetiletý Han Džu-huan z Čondžu, který přerušil studia, toulá se Evropou a zápas ho zastihl v Praze. Teď má na hlavě červený ručník s korejskými znaky, v každé ruce drží plastovou láhev, a když ostatní tleskají, on s nimi mlátí o sebe a vyrábí tím dutý zvuk.
Han Džu-huan zastupuje v restauraci skupinu turistů. Ti se mísí s korejskou komunitou z Prahy: podnikateli, studenty a pracovníky ambasády. Přítomen je i korejský velvyslanec Joon-hee Lee, hubený elegán s brýlemi. „Škoda, že na mistrovství nejsou Češi,“ tvrdí zdvořile. „Víme, že jste nás před rokem 5:0 porazili.“
Na takovou výhru nemohou Španělé pomýšlet. V korejské restauraci je snadné si představit, v jak pekelné atmosféře se snaží o mnohem skromnější vítězství. Jen zavřít oči a znásobit si hluk tisíckrát...
S blížícím se koncem rachot v restauraci narůstá, ale není to prostředí, v němž fandí třeba Angličané.
Žádný cigaretový dým, kouřit se chodí hromadně na chodník. Místo piva je na stolech čaj, káva či cola.
Při šancích vlastního týmu ti nejblíž obrazovce mrštně vyskakují ze židlí. Způsobují tím nechtěné „domino“: vstávají i lidé vzadu, jinak by mnoho neviděli.
Když kouč Guus Hiddink hodí v rozrušení na zem sako, vyvolá to v místnosti hlasitý smích. Chvilka odlehčení, ale v nastavení tečou nervy.
Ve vteřině, kdy není jisté, zda z Morientesovy střely nebude gól, prolne místnost hmatatelný strach. Mění se v úlevu - míč jde do tyče.
Penalty. Jméno každého domácího střelce je v Praze hlasitě skandováno. Naposledy vyvolávaný hráč rozhodne a odpálí blaženou euforii.
Ta strhne i pár Čechů, které korejský rej přivábil do restaurace a dívali se na fotbal v ní. Ženu s nákupní taškou vítězný jekot přiková na protější stranu chodníku. S úsměvem přihlíží, jak z restaurace vybíhají nadšení Korejci s vlajkami. Řidiči je zdraví troubením a z okének vystrčenou rukou s palcem vzhůru.
Už se nalévá i pivo. Blaženě ho popíjí velvyslanec i Han Džu-huan, student na cestách. Semifinále spatří v německém Heidelbergu. „Že hrajeme právě s Němci? Žádný problém, nemám strach.“
