Bomber, tak se Müllerovi vždycky říkalo. Ta přezdívka seděla jak málokterá jiná, protože v jeho podání fotbal opravdu připomínal one man show nepolapitelného ostřelovače.
Právě v roce 1972, kdy oslavil sedmadvacetiny, prožíval nejlepší časy. Za kalendářní rok nastřílel těžko uvěřitelných 85 gólů, což je meta, kterou překonal až o 40 let později jistý Lionel Messi.
A ve finále Eura, hraného na bruselském Heyselově stadionu, Müllerova forma gradovala.
Na (už barevných) archivních záběrech se dá krásně doložit, proč v roce 1970 získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče kontinentu, proč se před ním soupeři třásli a proč končil reprezentační kariéru s výjimečnou bilancí 62 zápasů, 68 gólů.
První trefa, která znamenala vedení 1:0: průnik kapitána Beckenbauera nadělal v sovětské obraně zmatky, Netzer trefil břevno, další ránu gólman Rudakov vyrazil. Jenže jen do míst, kde stál připravený Müller. I když mu balon v první chvíli skočil kamsi na břicho, bleskově ho zkrotil a druhým dotekem poslal do sítě. Ušmudlaný, ale zlatý gól: takových nastřílel mraky.
Dějiny EuraŠedesát let platilo, že se fotbalové mistrovství Evropy koná každé čtyři roky. Když pandemie koronaviru pravidelný cyklus narušila, je ideální čas si připomenout kapitoly z historie šampionátu v seriálu, který připravují redaktoři iDNES.cz. 1960: Delaunayho sen, ukradená čepice a politická fraška |
A druhá branka, která jistila vítězství? Tady se ukázala druhá Müllerova přednost: kromě pohotovosti a výběru místa ho zdobila úžasná rychlost. Kdo by ho měl za pouhého doražeče, který nevystrčí nos ze soupeřova vápna, hodně by se sekl.
Akci vedoucí ke třetímu gólu Západních Němců si na polovině hřiště sám rozjel a když balon předal spoluhráčům, ani na okamžik nepřestal sprintovat.
Naopak nohy rozkmital ještě víc, husté tmavé vlasy za ním vlály. Protáhl se mezi bránícími Sověty, počkal si na přiťuknutí obránce Schwarzenbecka a zblízka pravačkou podruhé zavěsil.
Kdyby tehdy Němce místo Helmuta Schöna vedl filmový kouč Pepik Hnátek, musel by být výjimečně spokojený. Müller se totiž - tak jako celou kariéru - přesně držel jeho slavné hlášky z filmu Okresní přebor: Trefuj zařízení!
Když se dostal do šance, málokdy zklamal. Na šampionátu v Belgii nejdřív v semifinále dvěma trefami rozesmutnil domácí výběr a vystřelil Němcům finále, tam pak pomohl ke zlatu rozhodující měrou. Ale už v kvalifikaci dával najevo, že nebude mít slitování: v šesti zápasech nasázel sedm z deseti západoněmeckých gólů.
A o dva roky později rozhodl i finále mistrovství světa, ve kterém Západní Němci doma porazili Nizozemce 2:1. Kromě toho vystřílel Bayernu Mnichov v letech 1974-1976 tři triumfy v Poháru mistrů a celkem čtyřikrát s ním oslavil titul.
„Za to, co se z Bayernu postupem let stalo, vděčíme všichni jen a jen Gerdovi,“ chválil spoluhráč Beckenbauer, který často sledoval, jak Müller s dokonalým instinktem ničí soupeře.
„Na hřišti jste si ho často ani nevšimli, pak se najednou odněkud vynořil a rozhodl,“ popisoval fotbalový historik Uli Hesse-Lichtenberger. „Každý soupeř věděl, s kým má tu čest, ale i když ho bránili ti nejlepší, nevěděli, jak na něj. Prostě ho nešlo zastavit.“
V reprezentaci válel s číslem třináct, tehdy trochu netypickým pro hráče základní sestavy. Proč zvolil zrovna numero, které ostatním přináší smůlu? S třináctkou hrával jeho dětský vzor Max Morlock, mistr světa z roku 1954. Tenhle příběh pokračuje: časem ji v reprezentaci převzal jmenovec Thomas Müller, světový šampion z roku 2014.
V době, kdy se Německo před šesti lety radovalo, Müllerovi staršímu do zpěvu nebylo. Právě se u něj začala projevovat Alzheimerova choroba, kvůli které v posledních letech žije v domě s pečovatelskou službou.
EURO 1972Vítěz: Západní Německo |
Doma ho ovšem navždy budou velebit jako šampiona a hrdinu - nejen proto, co dokázal na hřišti, ale i díky tomu, jak bravurně zvládl problémy mimo něj.
Po skončení kariéry propadl alkoholu, vypadalo to s ním zle, ale bývalí parťáci z Bayernu ho přesvědčili, aby nastoupil do léčebny.
Kousl se, psychicky namáhavý pobyt přetrpěl a alkoholu se už nedotkl. Díky tomu se mohl vrátit do velkého fotbalu: šanci mu dal právě Bayern, v jehož červeném dresu nastřílel během kariéry 565 gólů.
Müller dostal na starost trénování rezervního týmu, kde mu pod rukama prošla spousta pozdějších hvězd.
„Jaký byl? Takový hodný strejda,“ vzpomínal David Gögh, český záložník, který juniorkou Bayernu v devadesátých letech prošel. „Přišel na trénink, promluvil s námi a šel na tenis. Uměl navodit perfektní atmosféru, všichni jsme mu tykali, byl skromný. Nehádali byste, že patří k nejlepším střelcům v historii.“
Mezi nimi má Bomber Gerd čestné místo - i díky dvěma trefám z finále Eura 1972.
