"Ale musím přiznat, že ten postup jsem čekal v opačném pořadí," říká dlouholetý osmapadesátinásobný reprezentant Fiala. "Nejvíc jsem věřil Itálii a potom teprve Holanďanům. Jenže mužstvo Van Bastena zatím předvedlo opravdu fantastický fotbal a postup z prvního místa si zaslouží."
Ve skupině C se teprve v posledním hracím dnu rozhodovalo, kdo Nizozemce doprovodí do čtvrtfinále šampionátu. Ve hře byli stále ještě Rumuni, kteří hráli s již postupujícím Nizozemskem, italští fotbalisté si to pak rozdali s Francouzi v přímém souboji.
Skupina C - ZDE
"Mám takový pocit, že Francie se dostala do podobné situace jako Češi. Mužstvo kouče Domenecha prostě neukázalo takovou formu, jaká se od něj všeobecně očekávala, už nebylo tím obávaným týmem z posledních let," pokračuje dvaapadesátiletý Fiala, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve Francii hrál.
"Navíc jsem se doslechl, že to zrovna ideálně neklapalo mezi hráči a trenérem, což mi potvrdil jeden francouzský trenér, který u mě byl na návštěvě."
K vítěznému duelu Italů s francouzským celkem přidává Fiala několik postřehů.
"Málokdy byli Francouzi pod takovým tlakem, že postup jim zajišťovalo jen vítězství. A nejspíš i proto udělali tolik velkých chyb v obraně. Samozřejmě že jejich výkon poznamenalo rychlé zranění Ribéryho a stejně tak brzké vyloučení Abidala, který ve vápně fauloval Toniho."
Moment ze 24. minuty Fiala komentuje následovně:
"O penaltě bych nepochyboval ani vteřinu, byla prostě jasná. Spíš bych ale se sudím Michelem polemizoval, jestli Abidalovi musel, nebo nemusel dát červenou kartu. Kdyby Toni běžel sám na branku a Abidal ho zfauloval, prosím, klidně červená. Jenže v té situaci, kdy si Toni teprve zpracovával míč a už proti němu vyběhl brankář Coupet, bych se spíš přiklonil ke žluté. A Michel by si ji určitě obhájil."
Když Pirlo pokutový kop proměnil, měli Francouzi v deseti lidech už příliš těžkou roli.
"Ale dělali co mohli, i v oslabení se dostávali ke koncovce. Jenže vlastně všechno záleželo jen na skvěle hrajícím Benzemovi, ostatní se mu nevyrovnali. A to bylo málo. Například na výkonu Henryho bylo znát, že už není tak krajně nebezpečným útočníkem jako dřív, jeho ústup ze slávy byl markantní," pokračuje Fiala.
A poslední mistři světa Italové?
"Postoupili zaslouženě, ale ani oni mě moc nepřesvědčili. Hlavně v defenzivě. Jsou to přece vyhlášení obranáři a najednou dostanou tři góly od Holanďanů a další od Rumunů. Nevím, nevím, jak dopadnou ve čtvrtfinále se Španělskem."
K rumunským fotbalistům Fiala poznamenává: "V téhle skupině si velké iluze jistě dělat nemohli, takže jim musí lichotit, že ještě v posledním zápase hráli o postup. A poloviční skalpy soupeřů ze remízy s Itálií a Francií taky svědčí o tom, že Rumuni na šampionátu nehráli žádnou podřadnou roli."
Největší pochvalu má Fiala samozřejmě pro Nizozemce.
"Viděl jsem je v zápasech s Itálií a s Francií, dohromady dvěma nejlepším mužstvům z posledního mistrovství světa nastříleli s úžasnou lehkostí sedm gólů. Mají bleskurychlou a zdrcující přechodovou fázi a kdybych měl jmenovat jejich opory, nejspíš bych musel říct deset nebo jedenáct jmen."
Podle Fialy budou mít Nizozemci ve čtvrtfinále mnohem snadnější roli než Italové.
"Už jsem naznačil, že Španělé by si s italskou obranou poradit mohli. A když vidím, že Holanďani ve čtvrtfinále narazí na někoho z dvojice Švédsko - Rusko, jsou na tom evidentně líp. Ale víme, jak to ve fotbale chodí. Ani v tomhle čtvrtfinále překvapení vyloučit nelze," uzavírá Fiala ohlédnutí za tzv. skupinou smrti.
