Nejen němečtí novináři žasnou, jak se Rosický po protrápeném jaru v dresu Borussie Dortmund probudil k novému fotbalovému životu.
"Za to probuzení musím klukům z národního mužstva poděkovat," říká Rosický. "Vedle nich jsem opravdu ožil. Konečně jsem si zase mohl zahrát s chutí. Lítat jen na pravém křídle, nebo hrát na někoho osobku, jako jsem musel poslední dobou v Dortmundu, to pro mě není."
V přípravných zápasech s Bulharskem a Estonskem se ve středu pole cítil znamenitě, z jeho herního přehledu těžili ostatní, byl skutečnou duší mužstva.
Když má říct, v jakém z těch utkání měl ze svého výkonu lepší pocit, jednoznačnou odpověď dát nedokáže.
"V obou případech se psalo, že jsem hrál dobře. A já to tak cítil taky. Ale jestli mi to šlo líp proti Bulharům, nebo proti Estoncům, tak fakt říct neumím. Bulharům jsem dal nádherný gól z voleje, s Estonskem jsem zase měl dvě asistence."
Na zbrusu nový typ míče Roteiro si fotbalisté z různých zemí houfně stěžují. Rosický to ale tak jednoznačně nevidí.
"Je prostě jiný, hlavně tím, že je z trochu jiného materiálu, s jinou povrchovou úpravou," říká. "Nejvíc je jiný v tom, že je rychlejší. Znát je to hlavně při nakopávaných centrech za soupeřovu obranu. Když takhle podeberete běžný míč, při dopadu se trochu zbrzdí. Jenže Roteiro se sklouzne skoro jak na vodě. Takže pozor si musíme dávat hlavně na ty dlouhé centry."
Je zřejmé, že s touto novinkou jsou ve výhodě střelci, naopak brankáři musí být při odlišném odskoku zbystřit víc než jindy.
"No, když ten nový míč dobře sedne, je to prostě šleha. To jsem si vyzkoušel při tom voleji Bulharům. Když se ke mně míč od Vráti Lokvence snášel, na žádnou dělovku jsem nemyslel. Jen jsem si říkal, pěkně ho trefit."
Že je míč o poznání rychlejší, to Rosickému spíš vyhovuje. "Já mám rád rychlou kombinaci na jeden dva doteky a právě na tohle je Roteiro ideální," pochvaluje si.
Rosický si jako jediný hráč národního mužstva dal v posledních dvou přípravných zápasech plné devadesátiminutové dávky.
"Byl jsem za to trenéru Brücknerovi vděčný, přestože jsme se na tom dopředu nedomlouvali. Ale on moc dobře vycítil, že potřebuju hrát a hrát. Tak mi prostě udělal pohodu," říká. "A nijak mě to neutahalo. Naopak, druhý den volna v úterý už jsem vyrazil s bráchou na tenis a potom jsem si byl ještě zaběhat. Já prostě moc na odpočinek a lenošení nejsem."
Pokud jde o prognózy, kam až to může český tým na mistrovství Evropy dotáhnout, těm se Rosický spíš vyhýbá.
"Vždyť to znáte, je to sport, stát se může cokoli. Samozřejmě, že by se nám zlaté medaile líbily, ale na ty se třese minimálně dalších deset mužstev," přemítá. "Takže zůstanu o toho, co říká Pavel Nedvěd. Úspěchem už by byl postup ze skupiny. A potom by se ukázalo. Ale jak to tak vidím, klíčovým zápasem pro nás bude hned ten první s Lotyšskem."
 Tomáš Rosický uniká Christovovi z Bulharska |
