Jankulovští měli místo zahrady hřiště

Ostrava - Příbuzní fotbalového reprezentanta Marka Jankulovského hltají zprávy o národním týmu, který bojuje v Portugalsku na mistrovství Evropy. "Jsme bláznivá fotbalová rodina," usmívá se Ludmila Jankulovská, Markova maminka. Její spolupracovníci, muži, říkají, že je jediná ženská, s níž si pořádně povykládají o fotbale.

Fotbalu propadla celá rodina

Paní Jankulovská sice fotbalu rozumí, ale na hřiště Marka přivedl otec Pando, který pochází z Makedonie. Sám fotbal výborně hrával.

V Česku nejprve okusil divizi v Bohumíně, odkud v roce 1962 zamířil do prvoligové Zbrojovky Brno. Hrál i druhou ligu za Třinec a v závěru kariéry, kterou mu ukončilo zranění kolena, působil v prvoligovém rakouském Kapfenbergu.

A tak nebylo divu, že k fotbalu vedl oba syny, staršího Dragana a mladšího Marka. "Starší Dragan musel vše odřít, Marek měl talent od Boha, jak se říká," vzpomíná Pando Jankulovski.

Zatímco sedmadvacetiletý Marek stále stoupá nahoru, o čtyři roky starší Dragan už fotbal nehraje, byť prošel mládežnickými reprezentačními výběry. "Zastavilo ho zranění, problémy s nártem," povzdechne si otec.

Když má popsat Markovu cestu na vrchol, podotýká: "Byla trnitá, stála hodně času, tréninků, dřiny." A Ludmila Jankulovská dodává: "Někdy to byly úplné manévry, abychom kluky dali dohromady a mohli vyrazit na dovolenou. Jednoho jsme nabírali v Brně, druhého v Bratislavě, kde hráli."

V dětství ale nechybělo mnoho a o Markovi by dnes nikdo pořádně nevěděl. "Ve čtyřech pěti letech lékaři přišli na to, že má porušené prostorové vidění, že nemá dostatečně vyvinuté oční svaly," vzpomíná Ludmila Jankulovská.

"Hrozilo, že půjde na oční školu, a to by byl zřejmě s pořádným fotbalem konec. Naštěstí se mu to postupně samo spravilo."

Otec přeje synovi ještě velký přestup

"Přál bych Markovi, aby s národním týmem uspěl na mistrovství Evropy a vyšel mu přestup do některého velkého klubu," říká Pando Jankulovski.

Dokud Marek nemá jistotu, neřekne ani svým blízkým, kam by případně mohl přestoupit. "Občas něco jen naznačí, ale dokud to neví na sto padesát procent, tak nic neřekne," říká Ludmila Jankulovská.

Povídá se však, že by z Udine mohl zamířit k Pavlu Nedvědovi do Juventusu Turín. "To by bylo krásné," říká otec Pando, který se svými syny hrál fotbal každou volnou chvíli. "Za barákem, na chalupě, všude," vzpomíná. "Na zahradě nám nezůstal ani jeden ovocný strom."

Jeho slova potvrzuje paní Jankulovská: "Pořád jsem na kluky křičela pozor, rybíz, pozor, jabloň. Tehdy jsme místo zahrady měli hřiště. Dnes už tam jsou opět stromy."
Na chalupě v Tiché tráví pan Jankulovski hodně času i nyní, kdy už je v důchodu.

"Pokud je ale fotbal, tak se rychle vracím do města," upozorňuje. Díky dekodéru, který rodičům koupil Marek, může v televizi sledovat každé utkání italské nejvyšší soutěže. "Vidíme tak Marka v každém zápase. To se sejdeme se známými i příbuznými a atmosféra je u nás jako na opravdovém fotbale."

Jestli Pando Jankulovski vyrazí za synem do Portugalska, zatím neví. "Trápí mě záda, ale volal mi bratranec z Kanady, jestli se v Portugalsku nesejdeme, takže ještě nejsem rozhodnutý, zda nakonec nepojedeme."

Marek je ukázkový táta

A jaký je Marek Jankulovski táta? "Ukázkový," říká jeho manželka Jana. "Na šestiletou dceru Karolínu je odmalička hrdý a se vším všudy se o ni umí postarat."

Jana Jankulovská připouští, že Marek je hlavně na mazlení. "Fotbalisté mají přes rok málo času, hodně jsou na cestách a také proto svoje děti hýčkají. Pevná ruka je pak na nás, na ženách."

A nechce mít fotbalistku z dcery? "Ne," říká kategoricky Jana Jankulovská. "Ostatně dcera zájem o sport moc nejeví, i když zkouší tenis. Ta má vlohy spíš k tomu, aby byla herečkou nebo psycholožkou."

Jana Jankulovská je přesvědčená, že by Marek do fotbalu nenutil ani syna. "U nás doma se o fotbale nemluví, doma si chce Marek od něj odpočinout. Fotbalu je v rodině už tak dost."

MAREK JANKULOVSKI OČIMA MATKY LUDMILY

Jaké nosil ze školy poznámky?
Vyrušuje při vyučování, chvíli neposedí v klidu. Honí se po třídě i po chodbě. Hází ve třídě houbou. To už asi tehdy trénoval střelbu, ovšem ne na branku, ale na tabuli

Co dělal vždycky nerad?
Ráno chodil do školy, odpoledne na trénink. Moc času tak neměl, takže jsme ho ani nenutili do nějakých domácích prací.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
Příliš neutrácel, ale vždycky když odněkud přijel, přivezl nějaký dárek bratrovi, nám i babičce. Takže asi za dárky.

Na kterého fotbalistu si hrál?
Neměl žádný výrazný vzor, ale vždycky se mu líbil italský fotbal, italská liga.

Jakým jídlem jste mu udělali největší radost?
Má rád zelí nebo kuřecí řízky. Doma jsme často i přes týden dělali teplé večeře, což mi připadalo lepší, než klukům mazat patnáct rohlíků.

Kdy se vrátil z hřiště nejvíc potlučený?
V jeden den, ještě když hráli za žáky, skončili i s bratrem Draganem v nemocnici. Marek měl roztržené koleno, které mu lékaři sešili, ale Dragan dopadl hůř, měl přeražený nos.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
To byla vždy klasika, kopačky a míč.

Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat?
V žádném případě. Byli jsme rádi, že víme, kde ho najdeme, že je na hřišti. To bylo lepší, než aby se někde potuloval po sídlišti.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Ani ne. Jako kluk sice nebyl ještě tak pečlivý jako dnes, ale vždycky chtěl mít věci na svém místě.

Čeho se bál?
Tak to si ani nevzpomínám.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby byl?
Hlavně jsme chtěli, aby byl zdravý. Jinak, aby se vyučil a řádně se živil. Má střední odbornou školu elektrotechnickou, ale stejně to u něj vyhrál fotbal.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Asi, když nám řekl, že se musí ženit. Manželství a dítě svazují a jemu bylo teprve dvacet, zrovna se začala rozjíždět jeho kariéra. Už je to ale zapomenuto. Zdá se, že mu manželství prospělo.

Marek Jankulovski v první třídě.