Přestoupil ze Sparty do Ajaxu Amsterdam a chvíli mu trvalo, než se adaptoval na nové prostředí. Neuměl řeč, bydlel v hotelu. A když se začal cítit lépe, přišla zranění. Bolavá záda ho pronásledovala půl roku. K tomu zuby, kotník a tak dále.
Ještě horší zvěst ho čekala na Euru: nepovedený zápas s Nizozemskem.
Stál u dvou obdržených gólů a už během prvního poločasu ho trenér vystřídal. Pro fotbalistu je něco takového potupa.
„Bolelo to. Ale říkal jsem si: Fotbalový život není jen šampionát, dostane šanci někdo druhý, proč ne. Budu pomáhat i jako náhradník. Všichni jsme si
rovni,“ vyprávěl Grygera.
Za normálních okolností by si na Euru už nejspíš nezahrál, jenže hned ve čtvrtfinále si obránce Jiránek zranil stehenní sval. A kdo místo něho? Přece Grygera.
„Vlítl do rozjetého zápasu a zvládl to fantasticky. Má můj největší obdiv,“ prohlásil kapitán Pavel Nedvěd.
Kde se vzala ta proměna? Z chybujícího beka se stal ostražitý vládce pravé strany. Skluz, hlavička, ostrý souboj, zblokovaná střela.
„Tak těžké to nebylo. Možná jsem měl štěstí, že jsem šel rovnou do války a nemohl o tom přemýšlet.“
Řekli mu: Jdeš tam! Grygera si stačil zavázat tkaničky, pod stulpny dal chrániče a už stál na hřišti u dánského rychlíka Grönkjaera.
Byla to hodně složitá situace, která Grygerovi mohla uškodit ještě víc. „Já vím. Jenže začátek mi vyšel, všechno klapalo a já měl dobrý pocit.“
Zítra proti Řekům by měl být znovu v základní sestavě, těší se. Jak by ne, vždyť semifinálové zápasy bývají prestižní. Výš už je jen finále. „Popereme se o zlato,“ slibuje Grygera.
On je na medaile zvyklý, sbírá je každý druhý rok. Pouze on a útočník Milan Baroš, to jsou experti na blyštivé placky. Oba přinášejí reprezentacím štěstí.
Rok 2000 a mistrovství Evropy jedenadvacetiletých: stříbro na Slovensku. Rok 2002 a znovu „jedenadvacítky“: zlato ze Švýcarska.
Rok 2004 a Euro dospělých: nejméně bronz je jistý.
„Zatím byla nejlepší Basilej, kdy jsme ve finále porazili Francii na penalty. Drama do poslední vteřiny, to bylo famózní, nezapomenutelné. Ale finále v Portugalsku by bylo ještě výš, to mi věřte.“
Obránce Zdeněk Grygera se rozcvičuje na tréninku české reprezentace. |