"Nikdy jsem se netajil náklonností k italskému fotbalu a musím tedy přiznat, že i v semifinále jsem modrým fandil. Zřejmě narozdíl od většiny příznivců, kterým se spíše zamlouval ofenzivnější styl domácího týmu. Navíc pokud by o prvenství soupeřila Francie s Nizozemskem, mohli by to mnozí považovat za jakousi náplast na bolest v podobě vyřazení českého týmu právě těmito mužstvy ze "skupiny smrti".
Ale realita je jiná. A přestože se na první pohled může zdát, že vyřazení Nizozemců není spravedlivé, já to vidím trochu jinak. Pro mne naopak byli v tomto semifinále velkým zklamáním. Hrát na domácí půdě, od 34. minuty proti oslabeným Italům a neproměnit dvě penalty je prostě trestuhodné. Měli tlak, útočilo se na jednu branku, ale příliš šancí si nevytvořili. Naopak Delvecchio v závěru normální hrací doby a hlavně v prodloužení byl tváří v tvář brankáři Van der Sarovi a mohl rozhodnout.
Italové umějí útočit, ale v tomto zápase je okolnosti nutily bránit a hlavně Cannavaro a Nesta jsou nepřekonatelné pilíře. Italské 'catenaccio' je proslulé a fantastické.
Při rozstřelu už záleží na psychické odolnosti a Nizozemci to nezvládli. Škoda, že postup gólem nezpečetil kapitán Maldini, býval by si dal krásný dárek k dvaatřicátým narozeninám, moc jsem mu to přál. Takhle to nechal na Toldovi. To je ovšem vynikající gólman, nemá slabin, vyzařuje z něj klid, který se pak přenáší i na mužstvo. Turnaj mu skvěle vychází.
Před mistrovstvím Evropy Itálii nikdo nevěřil, říkalo se o ní, že nemá šanci. Před jejím úspěchem smekám a je o to cennější, že tým je složen z 'čistokrevných' Italů. Tedy fotbalistů, kteří hrají jen v italské sérii A. Narozdíl od Nizozemska, Francie a dalších, kteří mají ve výběrech krajánky.
Nedivím se, že hned po zápase trenér Rijkaard rezignoval. Měl jediný úkol - dovést Nizozemce do finále a pokud možno ke zlatu. To nesplnil a za neúspěch někdo musí nést odpovědnost. Navíc se domnívám, že fotbalově domácí tým nepředváděl to, co od něj všichni očekávali. Nepočítám-li utkání s Jugoslávií, kde nelze užít objektivního měřítka.
Výkony rozhodčích na šampionátu, to je na samostatnou kapitolu. Kromě dodržování litery pravidel musí mít sudí cit pro posuzování situací. To, co provedl Merk Italům v prvním poločasu semifinále, byl vrchol. V takových zápasech a v takových okamžicích se přece penalta píská - když to řeknu hodně nadneseně - jenom v případě, když bránící hráč soupeři utrhne hlavu. Proto obdivuji třeba hokejové rozhodčí v NHL. Striktně se nedrží výkladu pravidel, ale řídí s citem. Merkovi se pak zápas vymykal z ruky. Kompenzoval, dával karty jinde než měl a byla tam řada nepřesností.
Mám pocit, že čtvrteční namáhavý zápas Italy poznamená. Navíc jim bude chybět vyloučený Zambrotta a zraněný Conte. Ale jak už jsem řekl, fandím Itálii a ve finále proti Francii to nebude jinak."
