„V podvědomí to zůstalo, ale snažím se na vše zapomenout,“ řekl Malcharek v rozhovoru pro webové stránky zlínského klubu.
Mnohem více ho trápilo, že po disciplinárním flastru ztratil důvěru trenéra Martina Pulpita, který ho nechal úvodních osm podzimních kol mezi střídajícími hráči.
„Na šanci jsem čekal dlouho, strašně mě mrzelo, že pořád nepřicházela, a chvílemi jsem si říkal, že je asi něco špatně,“ přiznává Malcharek, že se mu hlavou honily černé myšlenky. „V předchozích sezonách jsem snad dokázal, že když dostanu důvěru a mám i potřebnou herní praxi, góly umím střílet.“
V uplynulých dvou ročnících jich ve Zlíně zaznamenal jedenáct, poslední ligovou přitom dal příznačně loni v Ústí. Jedenáct měsíců trvající střelecký půst mohl ukončit minulý týden ve Znojmě, z velkého úhlu ale poslal míč po zemi těsně vedle vzdálené tyče.
Malcharkovy branky by se Zlínu hodily. Ze tří minulých zápasů urval jen dva body a po nadějném rozjezdu podzimu se mu čelo vyrovnané tabulky vzdálilo na rozdíl čtyř bodů.
„Všichni k tomu musíme přistoupit na sto procent, protože další domácí ztráta by nás všechny hodně mrzela,“ burcuje Malcharek před střetnutím s aktuálně nejhorším celkem soutěže.
A oprávněně. Zlín umí poslední týmy tabulky na svém stadionu podcenit. Před čtyřmi lety doma na podzim remizoval s Hlučínem, letos na jaře podlehl Vltavínu.
„Všichni si mysleli, že jej doma jednoznačně porazíme, a nakonec to dopadlo tak, že Vltavín slavil první venkovní výhru sezony právě u nás,“ připomíná Malcharek březnový nezdar.
Na Ústí si ale Zlín může věřit. Z neoblíbeného soupeře, který mu před čtyřmi lety sebral postup do první ligy, se stal příjemný protivník, s kterým už téměř tři roky neprohrál.
