Už před letní změnou trenérského saka vystoupil z role asistenta, ale stresy v třetiligových Domažlicích a v profesionálním Ústí se srovnávat nedají.
„V létě jsem chodil na stadion už v půl šesté ráno, vstával jsem ve čtyři. A kancelář jsem opouštěl v šest večer. Měl jsem dvanáctky,“ pousmál se Skála.
Bere to s humorem, nestěžuje si. Povýšit na hlavního trenéra, to byla jeho meta. „Asistenta jsem dělal opravdu dlouho, nějakých sedm let,“ spočítal.
V Plzni pomáhal i pozdějšímu reprezentačnímu kouči Pavlu Vrbovi. „Za ta léta jsem poznal, jakým způsobem se fotbal dělá, kam se ubírá. Svoje zkušenosti mi to přineslo a já se to snažím přenést na kluky, zúročit. Jsem ale v počátku, věřím, že lepší časy ještě přijdou,“ myslí výš než na druhou ligu.
Ale práci v Ústí si pochvaluje. „Mám za sebou první půlrok, utekl neskutečně rychle. Pro mě je to profesně změna k lepšímu,“ líbí se mu na nové pozici.
„Baví mě pocity po vítězství, ty jsou vynikající. Předtím to obnáší práci, dřinu, věci kolem, zjistit něco o soupeři, připravit se na něj. Což je náročné, ale potřebné, kvůli tomu fotbal děláme.“
Bývalý hráč pražské Slavie, Plzně, Teplic, Českých Budějovic či Mladé Boleslavi musí unést všechen tlak, který k šéfovi lavičky patří.
„Z vlastní zkušenosti vím, že asistent se do toho až tak nezapojuje, to je trošku jiná práce. Teď jsem odpovědný za všechno.“ Hlavně proto Skálův spánek už není skálopevný.
