Populární trenér připomíná neřízenou střelu, snad ani nedokáže dělat jen jednu věc najednou. Když odcházel ze hřiště po přípravném zápase svého třetiligového HFK Olomouc s domácím Brnem, které vyhrálo 4:1, stihl se přátelsky pozdravit s domácími hráči, zahalekat do kamery, poklábosit s diváky i udělat rozhovor.
Při něm zároveň "štengroval" procházejícího brněnského funkcionáře, podepisoval se příznivci a přijímal dárek od svých bývalých svěřenců.
John, jak se mu přezdívá, je zkrátka stále plný života a energie. "Ááá, tebe znám," reagoval na žádost o rozhovor.
Vidím, že zde znáte spoustu lidí. Cítíte se v Brně pořád dobře?
Tady jó, těšil jsem se sem. Dostal jsem přivítání od domácích hráčů, kluci říkali, že mi dají dárek i k šedesátinám. Škoda toho výsledku, vzadu jsme dělali hrubé chyby a domácí nás ztrestali. Ale dopředu jsme měli pár dobrých věcí. Je vidět, že nás ligoví soupeři přehrávají, ale věřím, že ve třetí lize budeme podávat kvalitní výkony a půjdeme nahoru.
Brněnští hráči, které jste ještě na podzim 2008 vedl, vás tedy přivítali hezky?
Určitě, ale já jsem se přivítal sám. Vnutil jsem to všem, které jsem trénoval.
Co jste jim vnutil?
Tož tu sympatii. Měl jsem narozeniny a říkali, že mi dají dárek. Takže na mě asi vzpomínají v dobrým.
Oslavil jste šedesátku pořádně?
Bylo to v Kroměříži, byli tam i moji kamarádi z Brna a bylo to pěkný, zazpívali mi tam pěknou písničku. Teď už ale mám po oslavách a musíme se soustředit zase na fotbal. Jak už máš šedesát...
...tak? Jak se cítíte?
Hlavou mladě a tělem staře. Tělesná schránka je stará, ale mozek a všechno je perfektní. Že Toníku? (kolem právě prochází brněnský funkcionář Antonín Suchánek) Tělesná schránka je na ho..., ale hlavu máme mladou, že?
Takže zatím hodláte v trenérské kariéře pokračovat?
Ale pokračuju dál. Máme v HFK určité úkoly, i když teď odchodem Fulneku ztrácíme na první Znojmo už třináct bodů, což je hodně. Ale musíme hrát dál, jsme profíci, máme profesionální podmínky, takže musíme hrát, co nejlíp umíme. Protože ať už já, tak i hráči hrajeme o svoje jméno.
Poprvé v kariéře trénujete třetí nejvyšší soutěž. Nechybí vám první liga?
Teď už jsem dlouho pryč, to už tak člověk nebere. Rok jsem nedělal nic, to jsem byl ještě placený Brnem, které se ke mně zachovalo úžasně. Po tom roce jsem čekal, že dostanu nějakou nabídku, ale nedostal jsem ji. Takže jsem rád za nabídku z HFK. V tomto věku už nad ligou nijak nepřemýšlím. Buď ta nabídka přijde a budeme se o ní bavit, a když nepřijde, tak život jde dál.
Četl jsem, že z gólu ve třetí lize máte pořád stejnou radost jako v první. Opravdu?
To jsem zjistil, chlapče. Ale co já, i trenéři z krajského přeboru se radují z gólu, jako když porazí Real Madrid. Máme výhodu, že naše zaměstnání je i koníček, fotbal nás baví a góly jsou kořením naší práce, takže jsme za každý rádi. Ale když obdržíme gól po nějaké hrubé chybě, tak jsem zase naštvanej.
Jak jste vlastně strávil rok po odchodu z Brna, kdy jste netrénoval?
Tak to už si nepamatuju. To ses měl zeptat před půl rokem.
Jste pořád tak impulzivní jako vždy?
Pořád. Musíš být pořád svůj! Teď se jdu podívat na dárek.
(Uličný přichází za brněnskými hráči, od nichž vděčně přebírá láhev Ballantine's. Poté s nadšením zvoláním "dívejte, co jsem od nich dostal" nezadržitelně odchází, a rozhovor tak končí)
