Dá se říct, že jste si po minulé sezoně, kdy jste sestoupili s Pískem z ČFL, spravil chuť?
Nejsem typ hráče, který by vzal balon, udělal tři soupeře a dal gól. Mám kolem sebe běhavé kluky, kteří mě zásobují centry. Není to jen můj úspěch, ale úspěch celého mužstva. A úspěch trenérů, kteří preferovali po celou sezonu útočnou hru. Hráli jsme na tři až čtyři útočníky. Nastříleli jsme 80 gólů a to je slušná porce. Spokojení můžeme být se sezonou všichni.
Hrajete na tři útočníky a vy jste na hrotu. To je post, který vám sedí.
Pro mě to je výborný post. Hlídám dva stopery. Moc se nenaběhám a hledám si místo ve vápně. Za mě to tam oběhávají podhrotoví Martin Voráček, Rosůlek nebo Stoszek.
K titulu nejlepšího kanonýra jste nakročil už na podzim. Jaro vám však vyšlo gólově ještě lépe.
Bylo to určitě tím, že jsem běhal ještě míň.
To k sobě moc nejde, ne?
Hned v prvním zápase s Milevskem jsem si přetrhl oba menisky a chrupavky v koleni a zbytek jara jsem hrál s takhle velkým zraněním. Každý den jsem čekal, kdy se mi to sekne a budu muset na operaci. Nakonec to vydrželo. Na operaci jsem byl až teď. Soustředil jsem se hlavně na hru ve vápně.
Hrál jste přes bolest?
Hrál jsem s dost velkými bolestmi a ani jsem toho moc nenatrénoval. Je to malý zázrak, že jsem sezonu vůbec dohrál.
Je vám 39 let a sezonu co sezonu si udržujete skvělou bilanci. Jak je to možné?
Všech sedm let, co jsem v Písku, hrajeme na centry ze stran a to mi vyhovuje. Kdybychom hráli třeba na brejky, tolik gólů bych nedával. A také každá příprava v Písku, kterou jsem absolvoval, byla dobrá a díky tomu se udržuju v kondici. Hlavně tahle poslední pod trenérem Dejmalem. Ta byla asi nejtěžší.
Nelákalo vás, jako to dělají jiní útočníci, se časem stahovat dozadu, kde už se tolik neběhá?
Teď je takový trend, že se běhá všude. Určitě by mě lákalo si jít zahrát klasického stopera, ale to bych musel o hodně níž, protože většinou se hraje všude na čtyři obránce v řadě a tam se naběháte dost.
Jste čerstvě po operaci kolena, brzy začne nová příprava. Jak vidíte svoji budoucnost?
Nějaké možnosti jsou, ale pokud přijde nabídka z Písku, vezmu ji. Nikam se mi nechce jezdit. Syn Honzík hraje fotbal za Písek a dcera Natálka zase tenis. Ani pracovně bych to nestíhal. Příští týden si mám sednout s novým trenérem Ondrou Prášilem a uvidím, co dál.
A případná ČFL, která ještě pro Písek není uzavřená, by byla zase větší výzva?
Pro mě je v těchto letech každá sezona výzva. Jsem takový typ hráče, že mi je celkem jedno, jestli budu hrát ČFL, nebo okres. Budu se prostě motat ve stejném prostoru a bude záležet na tom, jak budou naběhaní hráči kolem mě.
