"Už jsem nechtěl dál čekat. Měl jsem sice nějaké jiné nabídky, ale všechno bylo nejasné. Hradec o mě projevil zájem, potěšilo mě to a také to rozhodlo," uvedl defenzivní hráč, první letní posila Hradce.
Rok jste hrál ve Francii, většina fotbalistů se ze zahraničí příliš vracet nechce. Proč jste nezůstal?
Protože jsem chtěl jít výš, ale v klubu, za který jsem hrál, to nebylo možné. Hráli jsme sice dlouho o postup, ale nakonec jsme skončili až sedmí.
Do Gapu, kam jste po loňské sezoně odešel, jste se prý dostal poměrně složitou cestou.
Už to dokonce vypadalo, že z působení ve Francii nic nebude. Všechno začalo na testech v jednom druholigovém týmu. Asi nedopadly špatně, protože jsme už mluvili o smlouvě. Odjel jsem domů s tím, že ji po návratu podepíšeme. Jenomže když jsem tam přijel, měli už plný rozpočet a chyběly jim na mě peníze.
Jejich jednání vás asi příliš nepovzbudilo, co jste dělal dál?
Dostal jsem nabídku ze čtvrté ligy a bylo už všechno domluvené, jenže po prvním tréninku mi trenér řekl, že mě v týmu nechce.
Přesto jste se ve Francii nakonec chytil, jak se vám to podařilo?
Od známých jsem se dozvěděl, že Gap shání defenzivního záložníka.
Toho jste ale moc často nehrál, vaše místo dříve bývalo spíše v obraně.
Neměl jsem moc na výběr, chtěl jsem zůstat a podařilo se mi to.
Dostal jste se tedy do čtvrté nejvyšší francouzské soutěže. Jak na vás zapůsobila?
Jde o regionální soutěž, ve které hrají týmy z jihu Francie, a určitě nemá špatnou úroveň. Myslím si, že odpovídá české fotbalové lize, nejlepší týmy by se asi neztratily ani ve druhé lize. Oživením soutěže byly rezervy Monaka a Marseille, hráli jsme také na Korsice, zážitkem byl zápas na nádherném stadionu v Toulonu, který nakonec postoupil výš.
Gap měl postupové ambice, proč se nenaplnily?
Vedení opravdu chtělo, aby tým postoupil. Měli jsme v něm dokonce čtyři hráče se zkušenostmi z první francouzské ligy. Dlouho jsme se drželi mezi druhým až čtvrtým místem, ale vše se otočilo utkáním s Toulonem. Po něm jsme dvakrát remizovali, vedení vyhodilo trenéra a závěr už byl špatný. Posledních šest zápasů jsme prohráli a skončili šestí.
Po vcelku slušné sezoně přišlo velké rozčarování?
Určitě. Bylo to vidět třeba i na trénincích. Na začátku sezony nás bylo osmnáct až dvacet, na konci třeba jen deset.
Čtvrtá nejvyšší francouzská soutěž odpovídá české divizi, tedy amatérské soutěži. Jaké v ní byly podmínky?
V Hradci Králové jsou určitě profesionálnější, v Gapu například spousta kluků vedle fotbalu pracovala.
Jak stíhali tréninky?
Všechno se jim to přizpůsobovalo, ale trénovalo se dost, někdy i dvakrát denně. Jednou třeba od dvanácti do dvou, kdy měli kluci pauzu, a pak třeba večer, kdy se také hrála většina utkání. Trénovat se muselo pořádně i proto, že sezona byla poměrně dlouhá. Sehráli jsme čtyřiatřicet mistrovských utkání.
Gap není v Čechách příliš známým městem, můžete ho představit?
Jde o čtyřicetitisícové město v Alpách, které leží sto kilometrů od Grenoblu. Charakteristické pro něj jsou hory, které jsou všude kolem, příroda je tam opravdu krásná.
Domů jste to měl tisíc čtyři sta kilometrů, jak jste odloučení snášel?
Nebyl to zase takový problém. Gap hraje první francouzkou ligu a v jeho týmu působil Slovák Mertl, samotou člověk netrpěl.
