Rebel Paciorek sbírá síly k návratu

  • 8
Kroměříž - Přijel tichou limuzinou a k rozhovoru si vybral fotbalovou lavičku. Schůzku v restauraci předem odmítl. Snad aby ho nikdo nepodezříval, že měl zase skleničku. Jaromír Paciorek novinářům nevěří a drží si odstup. Už v Nizozemsku platil za rebela. Když hovoří o tom, že nejlepší formu měl v sedmnácti, povytáhne obočí. A vás zamrazí. Ve třiadvaceti se přece nebilancuje. Střední záložník Jaromír Paciorek je výjimkou.

Nadaný fotbalista žil od šestnácti kosmickou rychlostí. Proletěl šesti kluby. Maximální tempo změnilo jeho tvář, takže vypadá o poznání starší. Okolí říká, že žije velký fotbalový život. Jenomže naruby. Začal ve slavném Feyenoordu, kam jiní hráči zamíří ve zralém věku.

První angažmá jste získal záhy po mistrovství Evropy šestnáctiletých v Belgii. Nepřál vám osud odchod do slavného Feyenoordu příliš brzy?
Dostal jsem tehdy nabídku společně s Davidem Jarolímem. Mohli jsme oba odejít buď do Bayernu Mnichov, nebo do Feyenoordu. Naše cesty se brzy rozdělily. Já zvolil Nizozemsko, David šel do Německa. To je všechno.

To snad ne. Začít samostatný život v šestnácti v Rotterdamu a v týmu mít vedle sebe třeba Ronalda Koemana, to do vašeho příběhu už nezapadá?
Ale ano. Jenomže jsem měl pořád potíže s pracovním povolením, takže jsem mohl hrát nejčastěji jen v přípravě. Ale není si nač stěžovat. V Nizozemsku šlo všechno hladce. Po roce stráveném v dorosteneckém výběru mi Feyenoord nabídl první profesionální smlouvu. V sedmnácti jsem se na chvíli prosadil v áčku. Jelo se na turné do Argentiny a já hrál střed zálohy před Koemanem. Krásné chvíle. Fotbalově jsem byl zřejmě na vrcholu. Chybělo mi ale pracovní povolení, takže ligu jsem hrát nemohl. Trenér Haan mě vlastně z lítosti bral aspoň na lavičku. Tak jsem zažil třeba atmosféru v Lize mistrů.

Nezkoušel klub najít právní kličku a přednostně získat pracovní povolení?
Nizozemsko není Česko... Zbylo na mě místo jen v béčku. Rozdíly ve výběrech jsou ale propastné. Prosadil jsem se nakonec až ve Fortuně Sittard. Hned v první sezoně jsme hráli proti Ajaxu pohárové finále. Moje angažmá skončilo především kvůli potížím, které měl klub v lize. Fortuna se do sezony tradičně rozjížděla ztuha, první část končila na sestupových příčkách. Až v dohrávkách se všechno zachraňovalo. Tehdy jsem poprvé pocítil velký tlak. Ze strany klubového vedení i od novinářů. Nebyla to lehká doba. Špatně hráli všichni včetně mě. A nedařilo se to změnit. Východiskem tedy byla vzájemná dohoda. Sittard mi umožnil proměnu ve volného hráče.

Údajně přispěly k odchodu i tiskem propírané neshody se ziskem pracovního povolení.
To ne. Dohodli jsme se. Potíže s povolením se ale nekonečně vlekly. Zjistilo se, že víc času jsem pobýval v zemi ilegálně. Chybu udělaly nizozemské úřady i já při nějaké vstupní proceduře. Už se v tom ale nechci pitvat. Při odchodu jsem pak měl na výběr. Buď Švýcarsko, nebo domů. A tak jsem se vrátil. S tím, že získám první angažmá v české lize. A pokud to půjde, tak se z ní dostanu znovu do zahraničí. Vrátil jsem se na jaře v roce 2001. Premiéra mě čekala v dresu Brna.

Nizozemský tisk vás vyprovázel poznámkami k vašemu bohémskému životnímu stylu. Uměl jste si údajně užívat den i noc plnými doušky. Jak jste se bránil?
Nijak.

Takže noviny zkreslovaly?
To máte tak. Když Fortuna vyhrála, šlo se po utkání na pivo. Někdy se ale vyrazilo i po prohraných duelech. To už vadilo. V Nizozemsku převládá názor: skončil fotbal, skončila hra. Na žádné dohrávky nebyl nikdo zvědavý. To se nenosí. Možná jsme to párkrát přehnali. Ale že by se pořádaly nějaké divoké pitky, to vůbec ne. Myslím, že jsem nebyl mezi ostatními výjimkou. Kdyby se týmu dařilo, nikdo by na občasné návštěvy barů nepoukázal. Takhle měl klub záminku a novináři svůj materiál. Stalo se pak, že i když jsem mohl jít na pivo, cítil jsem vnitřní zábrany. To špitání za zády bylo někdy nesnesitelné.

Na každý pád jste se pověsti hýřila nezbavil ani po návratu. Proč?
Nevím. Ještě ke všemu staroměstský klub přes noviny vyhlásil, že mám fyzičku sotva na divizi. To tedy byla rána. Po návratu mě oslovily Staré Město a Brno. Oběma jsem řekl, že mám za sebou půlroční pauzu. Že jsem netrénoval. Že začínám znovu. Ředitel Hastík ze Starého Města mi už nabízel smlouvu. S navrženými podmínkami jsem ale nesouhlasil. V klubu se nejspíš urazili a do novin napsali, že mě ve Starém Městě nechtějí. Ono to ale bylo naopak. Dohodl jsem se totiž s Brnem.

Od prvního českého angažmá se pro změnu potýkáte se zdravotními potížemi. V čem je problém?
Je to smůla. Sedmdesát procent mého brněnského působení provázela zranění. Hned po příchodu jsem si zlomil palec u nohy, pak jsem měl trable s kolenem. Také s třísly to nebylo nejlepší. Většinu času jsem promarodil. Slabší fyzička tedy šla nadále dolů.

Loni v létě vás lákal Zlín na svou obnovenou prvoligovou příslušnost. Ještě dnes jste vyobrazen na jeho plakátu a oficiálních materiálech. Proč sešlo z této nabídky?
Trenér Vlastislav Mareček mi chtěl dát šanci. Ale ve Zlíně jsem se zranil už po třetím tréninku. Naštípl jsem si tříslo. Trenér povídal, ať zůstanu. Nabídl mi individuální tréninkový plán. Mohl jsem zůstat, ale připadal bych si na obtíž. Jako závaží. Řekl jsem si, že se dám dohromady sám a pak, někdy v budoucnu, se znovu vrhnu do pořádného fotbalu.

Ta doba už nastala. Loni v zimě jste se rozhodl pro postupný návrat. Ruku vám podal mateřský klub z Kroměříže. Na jak dlouho?
Zatím do konce tohoto soutěžního ročníku. Zranění se zatím vyhýbají.

Přemýšlel jste někdy nad tím, proč nejste stále fit?
Potíže si vysvětluju tempem, které jsem nasadil po tom nicnedělání. Ve Starém Městě, v Brně i ve Zlíně chtěli, abych makal na doraz. To já nemohl. Vůbec. V Kroměříži mám absolutní volnost. Odehraju zápas a tak tak se stihnu připravit na další. S fyzickou zátěží nesmím spěchat. Myslím, že celý tréninkový program budu schopen absolvovat až v létě.

Třetiligová Kroměříž je provinční amatérský klub. Z čeho žijete? Z nizozemských úspor?
Jsem samostatně výdělečně činný. Nákup - prodej. Podnikám.

Uživíte se sám, fotbal vám nechybí. Není to brzda pro další rozlet?
Jak to myslíte?

Když cítíte pohodu a není nad vámi pomyslný bič, nemusíte tu dřinu vydržet.
Tak to nebude. Zklidnil jsem svůj život. Z neúspěchů nedělám vědu. Jsem smířený se stavem věcí. Když budu mít na lepší soutěž, než je třetí liga, sám to poznám. Citem. A pak se poperu o první ligu. A třeba taky i o další zahraniční angažmá. Ovšem když to nepůjde, tak se nic nestane.

Cítíte alespoň vzdáleně, že už jdete správnou cestou?
Těžká otázka. Odehrál jsem zatím šest třetiligových zápasů...

Spousta lidí vám fandí. Jste velkou atrakcí téhle moravskoslezské soutěže.
Už nejsem zelenáč. Odnikud si žádný tlak nepřipouštím. Jdu za svým cílem. Zatím sám.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko