„Když mě oslovil pan Kalužík, šéf břeclavského Gumotexu a zároveň zdejšího fotbalu, zvažoval jsem všechna pro a proti a rozhodl jsem se,“ naznačil Rabušic, že práce sportovního ředitele může být klidnější a stabilnější než místo na lavičce.
Není to tak, že si vás Břeclav nachystala do zálohy, kdyby bylo třeba sáhnout k výměně trenéra?
Tak to určitě ne, já si plánuji od trénování odpočinout. Neříkám, že se k němu nikdy nevrátím, to zřejmě ano, ale v současnosti nebudu jako kouč v Břeclavi působit ani u mužů, ani u žádného jiného mančaftu.
Působil jste v Poštorné, teď se na Břeclavsko vracíte. To vámdojíždějí z Brna tak přirostlo k srdci?
Na Břeclavsku jsem se narodil, rodiče tam bydlí. Prostředí znám, mám k němu vztah. Navíc v Břeclavi by měly být dobré podmínky pro fotbal. Dojíždění problém není.
Jaké podmínky máte na mysli?
Úpravy stadionu v Poštorné, na kterém budeme hrávat. Až se tam přijedete podívat, tak ho nepoznáte. Mění se zázemí i tribuny, usilovně se pracuje. Až se naše situace jako nováčka MSFL ustálí, chtěli bychom jít na přední příčky a klidně i postoupit výš, pokud bude možnost.
Než jste odešel do Řecka, ještě jste sám hrál za Kohoutovice v útoku nebo v brance. Navážete na to?
V Řecku jsem měl přestávku, tam jsme hráli jenom fotbálek pět na pět, takže pokud to manželka přežije, tak si snad ještě zahraju na velkém hřišti. Nebráním se tomu.
