Co by jiní za tak bohatou bilanci dali. Petr Malata však nad sbírkou svých deseti podzimních tref jen mávne rukou. "Nic extra. Ale už nejsem nejmladší, takže to není tak špatné," hodnotí 31letý kanon divizních Rosic.
Pravda, tenhle černovlasý chlapík pamatuje i hojnější časy. Rok co rok sází hromady gólů bez ohledu na to, jakou soutěž hraje. Většina z nich přilétla z jeho dynamitové pravačky.
"Má neuvěřitelnou ránu. Ale také perfektní přihrávku, myšlení i tah na branku. Nikdo ho neodstaví od balonu, z deseti jich ztratí maximálně jeden," básní rosický trenér Petr Čejka. "Co by jiní fotbalisté dali za polovinu jeho talentu. Kdyby byl cílevědomější, tak nehrál ani první ligu, ale někde úplně jinde. A to nepřeháním."
Jenže tenhle postrach soupeřů je mimo hřiště pohodový, domácký typ. V Rosicích má rodinu i práci. A když mužstvo šlape jako v závěru podzimu, nic mu nechybí.
Povězte, jaký gól vás nejvíc potěší?
Když je nějaký hezký, z dálky. Ale poslední dobou mám radost z toho, když góly připravuju. Trochu jsem to přehodnotil. Když jsem byl mladý, tak jsem chtěl pořád dávat góly, teď už jsem radši, když někomu přihraju před prázdnou branku.
Jak vypadá vaše typická trefa?
Dřív jsem dával hodně hezkých gólů ze standardek, poslední dobou už dávám takové všelijaké. Z dorážky mám taky radost, ale je to takový snadný gól. Ale většinu jsem jich dal ranou. Všichni říkají, že mám střílet, tak je poslouchám.
Vaše pravačka je pověstná. To máte vrozené?
Asi ano. Mám nohy jako špalky a všichni mi říkají, že mám sílu v nich po dědovi, který měl také ohromnou ránu. Ani nevím, kde jsem to vzal, nikdy jsem ani nechodil do posilovny. Jenom jsem vždycky přišel na trénink a začal pálit na branku, za což mi trenéři nadávali.
Střílejí se vám v divizi góly snáz než loni v MSFL?
Určitě, divize je podle mě o hodně slabší než třetí liga. V té už obránci nejsou tak naivní. Když dostanete balon před vápnem, tak buď ležíte, nebo balon letí pryč. Zato když jsme teď hráli s Blanskem, bylo to pro útočníky hodně jednoduché.
V jaké pozici vlastně na hřišti operujete?
Jak kdy, jak je potřeba. Ale většinou jsem na hrotu a ke konci zápasu mě dávají do středu, abych jim trochu pomohl. Jako mladý jsem býval záložník, takže jsem nestřílel góly za každou cenu, spíš jsem to ostatním připravoval. I teď mi občas nadávají, že bych mohl střílet, ale místo toho nahraju. Nejsem takový ten typ sobeckého útočníka.
Máte nějaký vzor?
Vždycky jsem měl rád Zinedina Zidana. Sice nehraju jako on, ale vždycky se mi líbil.
Nohou prý umíte všechno. Dáváte góly i hlavou?
Musím se přiznat, že hlavou moc zakončovat neumím. Mám dobrý výskok, takže prodlužuju výkopy nebo stojím v zóně při obranných standardkách, ale vepředu to moje doména není. Pár gólů hlavou jsem dal, ale to byla spíš náhoda.
Soupeři už vás musejí dobře znát, cítíte od nich větší pozornost?
Určitě slýchávám, ať mě hlídají, to bylo i ve třetí lize. Líp se mi hraje proti lepším soupeřům, kteří spíš útočí, než když jsme přijeli k poslednímu a tam mě hlídali pomalu i při svém rohu.
A chodí po vás soupeři tvrdě?
Ani ne, navíc mně tvrdost vůbec nevadí. Sám taky hraju tvrdě a nebojím se jít do souboje nebo do skluzu. Tvrdá hra mě spíš nahecuje.
Poznávají vás také fanoušci?
Tady v okolí hodně a v Rosicích skoro všichni. Ale na druhou stranu od nich dostávám nadáno, když prohrajeme. Protože jsem přímo z Rosic, tak to schytávám.
Kromě Rosic jste působil jen krátce v Dolních Kounicích a Bystrci. Netáhlo vás to někdy výš?
Z vyšších soutěží jsem měl víc nabídek. Ne přímo z první ligy, ale ze druhé ano. Jenže jsem byl vždycky pohodlný, chtěl jsem být doma, měl jsem dobrou práci. Teď k tomu mám ještě manželku a dítě. V Rosicích mám celkem dobré podmínky, takže se mi nikam nechtělo. Když se teď ohlédnu zpátky, tak možná byla chyba, že jsem ve dvaceti někam nešel. Někdy si říkám, že jsem to měl aspoň zkusit, ale asi jsem byl moc pohodlný. A teď už to nepřichází v úvahu.
