"Nohy mě nesvrbí, fotbalu bylo dost," usmívá se Ulich, naposledy hráč třetiligového Dynama Drážďany.
"Nebyla to žádná rána, na konec kariéry jsem se připravoval dlouho. Možná tak za rok za dva si vzpomenu na časy, kdy jsem fotbal hrával profesionálně."
Ulich tyto věty pronášel v salonku na stadionu v Edenu, kde spolu s několika desítkami dalších bývalých slávistů dostal od klubu permanentku. "Fajn věc," těší ho.
Ale Ulich byl na sledování zápasů Slavie v novém stadionu připraven už dříve – a jinak. Hledejte v tom důvod konce jeho kariéry: Ulich se totiž momentálně věnuje především rodinné firmě.
"Vyrábíme dveřní a okenní kování, kliky," popisuje.
A jako podnikatel využil Ulich luxusu nového stadionu v Edenu a udělal z něj místo schůzek: na tuto sezonu si koupil skybox. "Máme ve firmě člověka, který se stará o klienty a zve je na fotbal. Skybox slouží převážně jim," vypráví Ulich.
Ale někdy narazíte v luxusním prostoru i na lidi z jiného prostředí. "Občas se mi ozvou bývalí spoluhráči, že by rádi přijeli. Teď by třeba na Ligu mistrů rád přijel Igor Demo, můj spoluhráč z Německa a dnes sportovní ředitel v Nitře. A hlásil se mi i Sladjan Ašanin."
Když Ulich vzpomíná na bývalé parťáky, líčí to zvesela, žádné deprese z konce kariéry nečekejte.
Jeden důvod je jasný: vždyť on by na ně ani neměl čas. Kromě podnikání totiž víc a víc zakouší roli skauta: pro svůj bývalý klub z Drážďan hledá talenty v Česku i na Slovensku.
"Skauting se v Drážďanech teprve rozvíjí, je to v začátcích. Ale nějaké tipy jsou," říká Ulich. "Stejně tak by neměl být problém domluvit třeba přátelák s českým týmem."
Ulich zkrátka pojem "prázdno po kariéře" zatím nezná. Přitom by ještě hrát mohl – jakkoli jej v kariéře trápilo zdraví, poslední rok byl paradoxně v pořádku.
"Dal jsem se do kupy, ale řekl jsem si, že je čas uvolnit místo mladším. Třeba i těm, co sám přivedu."
