"Duben nám nevyšel. A je jasné, že se to na nás podepsalo," přiznává Martin Vozábal, záložník zlínské Tescomy, kterou čeká v pátek utkání na hřišti posledních Vítkovic.
"Nezbývá nám než bojovat, v každém zápase zvítězit a čekat a čekat. Věřím, že naše šance ještě přijde amy ji tentokrát využijeme."
Celý měsíc vám chybělo ohromné množství hráčů. Byl to ten hlavní důvod?
Myslím, že to je jeden z důvodů. V návaznosti na to se ukazuje, že náš širší kádr možná není tak kvalitní, jak by bylo na ligu potřeba. Ale toho jsme si už byli vědomí i dopředu. Nikdo však nepočítal s tím, že by se najednou mohlo objevit tolik zranění. Vypadla nám abnormálně celá osa zkušených hráčů, to je moc.
Nedá se čekat, že tým okamžitě potáhnou mladí hráči, kteří začínají v dospělém fotbale.
Někteří obstáli. Ale přestože spousta lidí kritizuje, že český fotbal v čele s ligou šli svou kvalitou dolů, tak vrcholové soutěže si mladí kluci musí osahávat postupnými krůčky. Když jich má najednou hrát v týmu víc pohromadě, je to znát. Ze shora to vypadá jednoduše, spousta dorostenců se směje a říká mi, jak by hráli. Ale když pak přijdou na hřiště, ukáže jim to, že ještě potřebují pracovat.
Mají to navíc složitější, protože hrajete o postup a v každém utkání je tak velký tlak na výhru, že?
Samozřejmě. Když týmu o nic nejde a hrajete nějaké šesté místo, tak to mají i mladí kluci jednodušší. Na druhou stranu pro Zlín je letošní sezona zlomová a je potřeba ji zvládnout. S tím pochopitelně souvisí i tlak.
Ten po posledních neúspěších ještě narostl. Jak nyní vidíte postupové počty?
První šanci na určité dotažení jsme propásli ve Vlašimi, druhou jsme dostali před domácím zápasem proti Sokolovu, když předtím Ústí prohrálo v Hlučíně. Teď máme třetí a řekl bych, že poslední možnost. To ale nejprve musíme v pátek bezpodmínečně zvítězit ve Vítkovicích a pak čekat, kdo ze soupeřů zaváhá.
Spekuluje se o tom, že by mohla být i šance na postup ze třetího místa, pokud by se někdo práva na účast v lize vzdal.
Ale to jsou takové řeči, na které se přece nedá spoléhat.Můj pohled je takový, že každý klub, který bude mít možnost hrát první ligu, udělá absolutní maximum, aby v té soutěži mohl být. Proto příliš nevěřím, že nám postup jen tak spadne do klína.
Byla po domácí remíze se Sokolovem hodně skleslá atmosféra?
Zklamání bylo obrovské, to je jasné. A bylo ještě umocněné tím, že druhé Ústí o víkendu prohrálo a my se tak k němu mohli dotáhnout na rozdíl tří bodů. Ale i porážky k fotbalu patří, proto bylo potřeba ji hodit za hlavu a myslet dál. Vždyť šance na postup stále žije.
Kdo se v minulých dnech staral o vyburcování kabiny?
Řekl bych, že hlavně my zkušenější hráči. Trenér Minář byl samozřejmě nevrlý, i on je pod tlakem, ale také on nás povzbuzuje. Všichni děláme maximum pro to, abychom to teď ve Vítkovicích zvládli.
Povzbudit tým může i váš návrat po karetním trestu, že?
Mrzelo mě, že jsem musel zápas se Sokolovem vynechat kvůli kartám, přišlo to zrovna ve chvíli, kdy jsem se dostal ze zranění. Ale já si tři žluté nosil už docela dlouho a jednou bych tu poslední stejně dostal. Ale jo, každý vracející se hráč, který má ruce a nohy a chce týmu pomoct, je vítaný. (usměje se) A uvidíme, možná se v pátek do týmu vrátí i někdo uzdravený. Jeden velký příslib by tam mohl být, ale zatím je to ve hvězdách.
Smolné jaro prožívá vinou zranění hlavně záložník Martin Abraham. Jak to zvládá?
Je to pro něj o to horší, že zimní přípravu prodělal celou a byl z toho nadšený. Jenže dostal zánět do achilovky a z vlastní zkušenosti vím, jak je to složité zranění. Martin je z toho smutný víc než kdokoliv jiný. Snaží se pro návrat udělat maximum, jezdí do Liberce za lékařským specialistou, kterému maximálně věří.
