Pět let strávil v kádru fotbalistů Vlašimi. Stejně dlouhou dobu hájí branku druholigového Táborska. Zítra přijede na stadion v Kvapilově ulici právě středočeský celek a brankář Táborska Michal Toma ví, že už se hraje o hodně.
Díky formě Vítkovic se sedmibodový náskok, který Jihočeši ještě před čtyřmi zápasy drželi, ztenčil na jediný bod. A pád z druhé ligy může začít strašit hráče i vedení klubu. I z toho pohledu je zítřejší duel od 17 hodin s Vlašimí velmi důležitý. „Moc kamarádů mi tam už nezůstalo, ale doufám, že v sobotu budou smutnější než my,“ říká Toma.
Souhlasíte, že zítřejší duel bude pro vás klíčový pro další vývoj v tabulce?
Já bych řekl, že tohle už je zápas, kdy je to všechno na hraně. A my prostě musíme vyhrát. Ano, je to už zápas o všechno.
Předposlední Vítkovice vyhrály ve středu 4:0 právě nad Vlašimí. A dotáhly se na rozdíl bodu. Sledoval jste vývoj zápasu?
Koukal jsem tak po očku. Ale my už se nemůžeme dívat na nikoho jiného a musíme se ohlížet především na naše výsledky.
Radost vám to ale neudělalo...
To víte, že ne. Daleko lepší by bylo, kdyby to bylo třeba nula dva. Ale pro nás je ještě pořád důležité, že máme všechno ve svých rukou. Máme pořád na sestupové příčky náskok. Nemusíme se ohlížet. Když sami zvládneme své zápasy, tak nemusím koukat na nikoho, jak hraje.
Náskok na sestupové příčky se snížil na jeden bod. Je to znát na atmosféře v kabině? Roste nervozita?
Co pozoruju, tak ne. Všichni si uvědomují, že musíme zabrat a z pěti zápasů vytěžit co nejvíc bodů. Tak abychom se nemuseli ohlížet na ostatní výsledky a nemuseli držet palce ostatním týmům. Dokud máme alespoň nějaký náskok, pořád o tom rozhodujeme sami.
Třikrát v řadě jste prohráli. Nejvíc asi může mrzet domácí porážka se Znojmem...
Staré fotbalové pravidlo říká, že doma byste měli vyhrávat, abyste měli klid. Se Znojmem jsme to nezvládli. A dva venkovní zápasy taky. Herně nebyly úplně zlé, ale výsledkově ano.
Ale dostat s Třincem pět gólů... Co bylo špatně?
Já si nemyslím, že by nás přehrál. My jsme měli herní převahu, drželi jsme balon, ale máte pravdu, že fotbal se hraje na góly. My jich dostali pět. Většinou po individuálních chybách. To se nám, bohužel, stalo osudným. Velkou šanci na 2:2 jsme nedali a z protiútoku jsme inkasovali na 1:3. Pak už jsme to otevřeli, napadalo nám tam pět gólů.
Vy jste naopak ve třech zápasech dali jen gól. Bolí vás momentálně proměňování šancí?
No, teď asi ano. Šance si umíme vytvořit, hra relativně není špatná. Ve finální fázi jsme ale jaloví a nedokážeme proměnit, co si vytvoříme.
V Táborsku jste pátým rokem. Je aktuální situace nejhorší, jakou jste tu zažil?
Ono si nevyberete. Pořád o něco hrajete – o svoji kariéru, o přední příčky. Ale musím říct, že tohle je nejpalčivější. O záchranu to není nikdy dobré. Když hrajete nahoře, nic horšího, než že skončíte čtvrtý nebo pátý, se nestane a ve finále ta sezona bude úspěšná. Ale tady už nad sebou máme meč. Když nezahrajete dva nebo tři zápasy, můžete klub poslat dolů a to není záviděníhodná situace. Věříme, že je v našich silách druhou ligu zachránit.
Hrávali jste poslední roky nahoře. Teď dole. Jste nervóznější, podrážděnější?
Já musím říct, že ne. Mám odehráno dost zápasů na to, abych nebyl nervózní. Pro mě je každý zápas stejný. Jdu do něj s tím, že chci týmu pomoct a odvedu maximum. A věřím tomu, že to bude stačit na vítězství.
To byste teď potřebovali. Jak vidíte formu Vlašimi?
Jako na houpačce. Jednou dají tři góly, jednou dostanou čtyři góly. Je to den a noc. Doufám, že u nás nebudou mít den.
Může být návod Sokolov? Ten hraje na jaře podobně a vy s ním vyhráli 5:1.
Může to tak být. Ve druhé lize máte deset podobných týmů. Tam je jedno, jestli narazíte na Vlašim, nebo Sokolov, nebo někoho jiného. Týmy jsou si podobné herně i výsledkově. Jednou se jim zadaří, jednou ne.
Ve Vlašimi jste hrával pět let. Ještě je to pro vás derby?
Musím říct, že už mi tam moc kamarádů nezbylo. Znám jen trenéra gólmanů, někoho ve vedení a poslední mohykán je Láďa Janda. Pro mě je to spíš normální zápas.
