Po čtvrtém zápase letošního ročníku druhé ligy si trenér hradeckých fotbalistů Luboš Prokopec vyslechl otázku, zda si už hledá práci. "To byla nepříjemná chvíle, ale dala mi zkušenost, jaký kdo je," říká trenér, jenž nakonec s hradeckým týmem přezimuje ve Fotbalové národní lize na prvním místě.
Zkušenost dvaatřicetiletého kouče, jenž se do návratu Hradce mezi elitu vrhl po šesti zápasech, jež tým nezachránily před sestupem z nejvyšší soutěže na jaře, se shoduje s cestou hradeckého mužstva. Začala neúspěchy, za které jej fanoušci začali zatracovat, pokračovala sérií sedmi vítězství a po slabším předfinále skončila podzimním kralováním.
Asi hodně těžký půlrok?
Lehké to není nikdy a teď byl náročný právě proto, že se nám na začátku nedařilo.
Co považujete už s dostatečným odstupem času, že bylo špatně?
Jednu chybu jsem udělal já tím, že jsem i do médií jednoznačně řekl, že chceme zpátky. Asi jsem tím hráče dostal pod určitý tlak hned od prvního kola. Navíc právě v něm jsme hráli derby s Pardubicemi, které jsme nevyhráli, i když to každý od nás čekal. K tomu přispělo to, že nám v létě odešlo dvanáct hráčů a pět přišlo, příprava trvala jen šest týdnů a než jsme našli optimální sestavu, tak to chvíli trvalo.
Chtěli jste postoupit, ale výrazně jste obměnili kádr. Vy jako trenér jste se s tím ztotožnil?
Byl to jeden ze čtyř cílů, které jsme si před sezonou stanovili. Konkrétně jsme si řekli, že nemá cenu pokračovat v předešlé cestě, kdy v Hradci byla spousta hráčů odjinud, třeba starších, ale že se spíše chceme vrátit k tomu, co přineslo úspěchy, když se postoupilo naposledy. To znamená zapojit větší procento odchovanců.
Jaké byly ty další?
Druhý vycházel z toho prvního, chtěli jsme do týmu zabudovat mladé hráče, a to se podařilo. Asi nejlepším příkladem je Honza Shejbal. Za třetí jsme chtěli uhrát dost bodů, což se nám také podařilo, a konečně jsme chtěli hrát atraktivní fotbal, kde přiznávám, že ještě máme na čem pracovat, tam rezervy jsou.
Na začátku sezony to ale nevypadalo moc dobře ani s těmi body.
Pochopitelně je lepší, když se týmu daří, ale zpětně jsem snad i rád, že jsem si mohl projít tou zkušeností, to hodně posílí. Člověk si řekne, že nemá cenu házet flintu do žita, že musí bojovat do poslední chvíle. A snad nejvíc cenná zkušenost je v tom, že jsme mohli poznat lidi. Nechci být konkrétní a vážím si lidí, kteří nás podrželi, ale byli i lidi, kteří se nám vysmívali do obličeje, jeden člověk se mě po prohře s Táborskem zeptal, jestli už si hledám práci. Přišlo mi to hloupé, ale teď jsme rád, že jsem tím musel projít.
Právě po prohře s Táborskem, kdy jste po třech kolech měli jediný bod a chystali se do Třince, kolem vašich výsledků byl dost velký poprask. Jak jste se tomu bránili?
Po Táborsku jsme si sedli se staršími hráči, něco jsme si k tomu řekli. Pro nás jako trenéry bylo důležitý, že za námi stále stojí, viděl jsem v tu chvíli, že se na ně můžeme spolehnout.
A vedení klubu?
Vyloženě to nebylo stanoveno tak, že když neuděláme určitý počet bodů, skončíme. Ale samozřejmě jsme se bavili o tom, že před námi jsou dva zápasy, které je potřeba výsledkově zvládnout. A kdyby se to nepovedlo, tak by už tlak byl asi enormní. Ale hlavně od fanoušků a veřejnosti.
Tomu jste čelit nemuseli, protože jste v Třinci vyhráli, stejně jako dalších sedm zápasů. To asi byly mnohem příjemnější chvíle.
Vítězství v Třinci bylo důležité, ale zlomová byla další výhra - nad Českými Budějovicemi. Kdybychom z našeho vedení 3:0 poté, co soupeř snížil na 3:2, udělali remízu 3:3, vrátilo by se to tam, kde to bylo po prohře s Táborskem. A pak pro nás bylo důležité, že jsme kromě remízy s Pardubicemi a zaváhání s Táborskem byli schopní vyhrávat domácí zápasy, což se loni nedařilo.
Konec podzimu však už tak přesvědčivý nebyl, v Praze jste ztratili pět bodů s týmy, které jsou na konci tabulky. Proč?
Odrazilo se v tom několik věcí. Každý tým má výkyvy, za druhé není náhoda, že jsme ty zápasy nezvládli. Už na začátku jsme došli k závěru, že musíme zapracovat na způsobu hry tak, abychom dokázali být dominantnější větší úsek zápasů. I na Střížkově a na hřišti Vltavínu jsme měli dobré pasáže, kdy jsme soupeře přehrávali, ale pak už jsme nebyli tolik aktivní. Domnívám se, že na konci podzimu už jsme nebyli v takové formě i proto, že v sestavě bylo hodně hráčů, kteří na jaře pravidelně nehráli. Třeba na Vltavínu jich bylo hned osm a když nejste zvyklý hrát pravidelně, tak na konci sezony se to může projevit.
Je konečných třiatřicet bodů po šestnácti podzimních zápasech počet, který vás a vedení klubu uspokojuje?
Chtěli jsme v každých pěti kolech mít deset bodů a udělat za podzim 30 bodů, získali jsme je. Vyhráli jsme třeba ve Varnsdorfu, v Ústí nad Labem, na Žižkově a pro nás bylo strašně důležité vyhrát v předehrávce jarního kola nad Karvinou. Dostali jsme se tak do čtyřbodového odskoku, na jaře však začínáme na Táborsku, jedeme do Českých Budějovic.
Jakou přípravu zvolíte, abyste jaro zvládli?
Do konce listopadu budeme ještě trénovat, pak bude volno až do začátku ledna, ale od poloviny prosince budou hráči trénovat individuálně se sporttestry, 6. ledna se sejdeme, máme testy. Naše představa je, že když hráči individuální trénink splní, v lednu přijdou připravení a my budeme moci od ledna mít přípravu zaměřenou herně. Abychom zlepšili způsob hry, potřebujeme být co nejvíc na hřišti.
Kdo tam podle vás bude?
Velmi podobný kádr jako na podzim, nechceme dělat velké změny. Ohlížíme se jen po někom do středu a na kraj obrany a po jednom záložníkovi.
