"Když jste někde nový, není dobré si něco vybírat. Navíc devítka mi v posledních letech moc štěstí nepřinesla," vysvětloval Kuka. "Penaltu jsem takhle zkusil už potřetí za sebou. Příště musím vymyslet něco jiného," dodal s úsměvem.
Vypadalo to, že ve Voticích je v centru všeho dění. Ve frontě u pokladny či u stánku s občerstvením, všude se přetřásalo jeho jméno. Lidé na něj byli zvědaví. Přijelo ho povzbudit i několik slávistických vlajkonošů. "Je to moc příjemné, že sem dorazilo tolik lidí z Prahy. Viděli tu aspoň víc gólů než v lize," smál se zkušený útočník.
Kuka však tentokrát odehrál celých devadesát minut v záloze. Rozděloval přesné přihrávky mezi spoluhráče a rozehrával i několik standardních situací. "V záloze mě to strašně baví. Mihl jsem se v ní někdy v dorostu. Na nejvyšší úrovni to takhle hrát nešlo, tak si to užiju tady."
Původně měl však jiné úmysly. "Chtěl jsem hrát v obraně - stopera, ale nakonec jsme se s trenérem dohodli, že to zkusím takhle."
Během zápasu se několikrát pustil do diskuze s rozhodčím, rozhazoval rukama. "To bylo spíš z legrace. Každopádně emoce k fotbalu patří. Kdyby tam nebyly, stálo by to za starou bačkoru, ne?!"
Do Votic přivedli Kuku kamarádi, i když jejich nabídku nejdřív odmítal.
"Nechtěl jsem hrát v Čechách kvůli zlobě, která tu z diváků doslova čiší," přiznal. Co jeho rozhodnutí změnilo? "Jednou jsem sem zajel na kafe a viděl, že je tu naprosto pohodové slávistické prostředí," řekl.
"Nechtěl jsem se ani trmácet někam do ciziny. Nemůžu zaručit, že přijedu na každý zápas, že mi do toho nevlezou pracovní povinnosti. Tady mám volnost," vysvětloval Kuka.
Po zápase na něm byla vidět spokojenost. "Splnilo to mé očekávání. Zahrál jsem si pro radost a i pro tu žízeň, pro kterou tu všichni hrají. Poklábosit o zápase nad půllitrem piva. Prostě pohoda."