Po odchodu z Jihlavy jste měl několik nabídek z druhé ligy i ze zahraničí. Nakonec jste ale zůstal v Bohemians Praha. Takže nelitujete svého rozhodnutí?
Tady jsem spokojený, i když jsme do poslední chvíle věřili, že budeme hrát druhou ligu, ale z administrativních důvodů to svaz nepovolil. Takže jsme zůstali ve třetí lize, ale teď je to úspěšný půlrok. Takže nic nebrání tomu, abychom byli za půl roku zpátky ve druhé lize.
Ale ještě před sebou máte celé jaro...
Po podzimu máme náskok sedmnácti bodů a doufám, že jsme tak velké mužstvo, že už to nepustíme.
To by byl hřích takový náskok promrhat.
Určitě. To by nám asi u vedení ani v našich hlavách neprošlo.
Musím se zeptat i na kauzu, která se řešila před začátkem soutěže, ohledně pokuty atd. Dotklo se to i vás hráčů?
Vnímali jsme to v přípravě do té doby, než jsme zjistili, že jsme ve třetí lize. To jsme se o tom bavili a spekulovali, jestli budeme hrát druhou ligu, nebo ne. Měli jsme informace, které nám prezentovalo naše vedení. Když se rozhodlo, že jsme v ČFL, tak tím to všechno skončilo. Dostali jsme jasný cíl postoupit a ten zatím splňujeme.
A jak vnímáte reakce okolí? Přeci jen někteří lidé na vás koukají skrz prsty.
To není jen o tom, že na nás lidé řvou, to dělali vždycky. Od té doby, co jsem přišel na Bohemku, kdy se také zároveň přejmenovala na Bohemians Praha, tak začala nevraživost. Lidé jsou zlí. Ovšem paradoxně po těch kauzách a mediálně známých věcech se nám ve třetí lize stalo jen jednou, že na nás byli fanoušci protivní a zlí. Jinak nás všichni berou jako favorita a chtějí nás vidět.
Co máte nyní na programu?
Odreagování, hala, hokej, fotbal. Pak čtrnáct dní hrubá příprava. Od 20. prosince máme volno a 3. ledna začínáme zimní přípravu.
Zmínil jste hokej, v Jihlavě jste se na něj vždycky těšil. Je tomu tak i teď?
Jasně.
A postavíte se opět do branky?
Jasně. Tam jsem trochu platný a hlavně se tam nemůžu zranit. (smích) Já hraju výborně hokejbal, ale hokej na ledě ne.
Brusle a led vám vadí?
Trošičku. (smích) Bruslemi nevadí akorát na veřejném kluzišti, kde mi to docela šlo.
A jaký je v tom rozdíl?
Tam jsem neměl hokejku, helmu, rukavice a výstroj. V hokeji si navíc musíte nabruslit, přihrát, mít puk pod kontrolou. Je tam zkrátka tolik věcí, že to opravdu nejde. V brance jen stojím a chytám puky. (smích)
Nedá mi se nevrátit do minulosti. Chtěla bych se zeptat na váš odchod z Jihlavy. Asi nebyl úplně poklidný.
Bylo to takové nijaké zakončení, ale dalo se to víceméně očekávat. Když to vezmu zpětně, tak už v zimě skončil Michal Kadlec. Ať to bylo, jak to bylo, tak to byl hráč, který měl zůstat. Měl na to, aby hrál. Navíc v kabině působil jako správný kapitán. Tím to začalo. Poté přišli i jiní hráči na řadu. Ti, které si přivedl na podzim Luboš Urban – Honza Penc, Jirka Šisler a další. I když měli dohodu, že budou pokračovat, tak najednou bylo všechno jinak. Na rovinu říkám, že si nejsem vůbec jistý, jestli bych přežil zimu. Jsou to trochu spekulace, ale podzim se nezvládl, přišel sportovní ředitel Jinoch. Ten na můj vkus dostal velké pravomoce. Udělal si svůj tým. Nemyslím si, že se o tom bavil s trenérem. Podle mě je to mužstvo Pepy Jinocha.
A myslíte, že uspěje?
To se uvidí. Jestli letos Jihlava postoupí, tak nikdo nemůže říct ani půl slova. Ovšem jestli ne, tak se potvrdí to, co si myslí spoustu lidí, že to nebylo jen v nás hráčích, ale bylo to zapříčiněno i trenérem a sportovním manažerem. Chápu, že byli vyhozeni hráči. To je v pořádku. Proč by to měl všechno odnést trenér? Je ale potřeba si uvědomit, že on dostal mužstvo. Přišli hráči, kteří tu byli dřív než on. Takhle to prostě bylo. Mančaft si musel budovat za pochodu. A mužstvo si bohužel nemohlo sednout.
Když trenér Urban z Jihlavy odcházel, v rozhovoru řekl, že všechno se nedá shazovat jen na trenéry a hráče, ale že je něco špatného i uvnitř klubu...
To je veřejné tajemství. Tam to nebylo v pořádku od začátku. Všichni věděli, že vedení je rozdělené. V létě, když měl přijít nový trenér, byli dva kandidáti – Palička a Urban. Byly tam tahanice a pře. Nakonec přišel trenér Urban. Profesionální lidé se dokážou dohodnout a ne že si pomalu budou házet klacky pod nohy. To rozhodně není v pořádku. V tomto směru se nechci zastávat trenéra Urbana, protože on byl ten poslední, který mě v Jihlavě odstřelil, ale neměl to jednoduché.
A v čem přesně?
Příklad? Když vyhrajete, nikdo vás za to nepochválí, když prohrajete, hned slíznete kritiku. Při remíze slyšíte, není to nic moc. Další věc je, že hráči, které si přivedl, všichni skončili. A to si myslím, že není náhoda. On přišel do prostředí, kde se začaly dít tyhle věci, a nebyl na to zvyklý.
Nejen vy jste potvrdil, že ve vedení všichni netáhnou za jeden provaz. Nemůže to ovlivnit i fotbalovou stránku? Je pak možné v takovém prostředí vybojovat postup?
Logika velí, že je to nesmysl a že to možné nebude. Ovšem po sportovní stránce by se toto nemělo hráčů vůbec dotýkat. Je to problém vedení. Odpovím rovnou. Jihlava by měla postoupit. Mají dobré mužstvo.
I když jste tam byl, tak jste to nepociťoval?
Lítalo to sice ve vzduchu, je to veřejné tajemství, ale nikdo nemůže říct, že je to příčina něčeho. Na to nemáme my hráči nárok, není to naše starost.
S trenérem Urbanem jste měl nadstandardní vztahy, když jste přišel do Jihlavy. Ke konci už tomu tak zřejmě nebylo, nebo ano?
Já jsem ho měl rád jako člověka i jako trenéra. Jenže tady mě zklamal. Samozřejmě, mohl jsem předvádět lepší výkony, ale není možný, aby se s vámi půl roku někdo nebavil a nevěděl jste, na čem jste. Navíc mi řekl věc, která je pro mě nepochopitelná. V lednu jsme se sešli, tam mi řekli, že hledají brankáře. V pořádku, nemám s tím problém. Samozřejmě jsem se ptal na šance, jestli to bude rovnocenná šance, nebo mám počítat s dvojkou. Bylo mi řečeno, že si to mezi sebou rozdáme. Jenže jak to dopadlo? Za celou přípravu jsem se dostal do branky dvakrát.
Po tom všem vzpomínáte na Jihlavu s jakými pocity?
Je to práce. Jsou pracovní vztahy a jsou soukromé vztahy. Co se týče těch soukromých, tak na fanoušky, kluky v kabině i na jiné lidi okolo fotbalu vzpomínám hezky. Tam není problém. Zkrátka profesně se to nepovedlo. Když jsem četl rozhovor s trenérem Urbanem, kde byl rozhořčený, lítaly v něm blesky na všechny strany, tak jsem si řekl: A vidíte to, tak jsem se přesně cítil já. Úplně jsem se tam našel. Neříkám, že ve jménech, ale v obsahu.
Když už jsme nakousli téma Luboš Urban, tak se musím zeptat na vztahy v kabině. Klub po jeho vyhazovu tvrdil, že to v kabině zkrátka nefungovalo. Bylo to tak i za vás?
Musím říct, že ke konci ano. Nebylo to dobré. A co mám zprávy, tak to na podzim ještě gradovalo. Zažil jsem lepší vztahy trenér a hráč.
Jste s někým z Jihlavy v kontaktu?
Ano, jsem. Občas si zavoláme s Robertem Cahou nebo s Míšou Veselým. Jenže já jsem ten typ, že když v mužstvu jsem, tak jsem s klukama osobně v kontaktu, a když odejdu, tak pozoruju, sleduju, ale nevolám po každém zápase. Jsem na to introvertní povaha. Mobil mám v podstatě na okrasu. Je to špatně, ale nejsem na to stavěný. Určitě to ale neznamená, že zapomínám. Ovšem na druhou stranu, když někdo zavolá, tak přijedu.
A na Vysočinu jste od té doby zavítal?
Musím říct, že ne.
A chystáte se tam?
Určitě. Už jsem to sliboval.
Teď obrátíme list. Je vám 34 let, jak vidíte svoji fotbalovou budoucnost?
Doufám, že skvěle. (smích) Vím jednu věc, že dělám vše pro to, abych si prodloužil fotbalový život. Chtěl bych ještě tak tři čtyři roky chytat. To je myslím reálná doba. Momentálně mě zajímají i děti. Trénuju veškeré brankáře na Bohemce. Od dětí přes mládež až po B-tým. Hodně mě to baví. Třeba se jednou vydám i tímhle směrem. A mám i spoustu dalších mimofotbalových aktivit.
Uvažujete i o trenérské licenci?
Uvažuju. Dokonce jsem se i přihlásil. Ale sezona v ČFL je hrozně dlouhá, tak bych na polovině víkendových školení být nemohl, tak jsem žádost stáhl.
Hrajete profesionálně fotbal, trénujete děti, máte mimofotbalové aktivity. Zbývá vám čas i na rodinu?
Zbývá. Ať se stalo, co se stalo, tak je to výhoda být zpátky v Praze. Můžu se tak naplno věnovat dceři, která vystřídala už tři sporty a teď mě donutila, to zní v šesti letech divně, ale je to tak, abych ji přihlásil na fotbal. Takže hraje za Slavii Praha. Absolvuju s ní tréninky a je to ku prospěchu věci.
Pomalu se blíží Vánoce, těšíte se na svátky?
Já se netěším na ten shon. Těším se až na čtyřiadvacátého, kdy je klid a už se jí. Takže se těším na dobu od večeře dál. A hlavně na Boží hod na kachnu, knedlík a zelí.
Můžete si to dovolit jako profesionální fotbalista? Ti přeci jen musejí myslet na váhu.
Důrazně říkám:můžu! (smích).
