Tak, že pozápasový rozhovor, jenž v této covidové době supluje klasické tiskové konference, z trenérského štábu hradeckého mužstva bude v podání Ondřeje Prášila, asistenta hlavního kouče Frťaly.
„Kdyby se nevyhrálo, šel by asi on, ale po výhře by se nic nezměnilo, tak to máme nastavené,“ potvrdil Prášil, který pozápasové „tiskové“ rozhovory zatím absolvoval po všech jarních zápasech Hradce.
Po tom v Líšni, jediném druholigovém, v němž Hradec v letošním roce prohrál kvůli tomu, že byl kouč Frťala v covidové pracovní nechopnosti. A poté už pokaždé, protože v následujícím zápase po covidové pauze tým vyhrál a ve středu v Chrudimi si na své konto připsal šestou výhru v sérii, kterou načal právě zmíněným vítězstvím nad Jihlavou.
Vítězná série Hradce
|
Předpokládám, že by hlavnímu trenérovi nevadilo, kdybyste ho k pozápasovým rozhovorům pro klubový web už nepustil, protože byste stále jen vyhrávali.
Už jsme se o tom i bavili, že bychom se nezlobili, kdyby to do konce soutěže vydrželo, Není to ale to nejpodstatnější. Hlavní je, aby se podařilo dotáhnout to, za čím teď jdeme.
V Chrudimi to ale už vypadalo, že se se svou „rozhovorovou“ sérií rozloučíte. Neloučil jste se s ní už tak trochu, když jste deset minut před koncem prohrávali 0:2?
Během zápasu se nad tím přemýšlet moc nedá, pravdou ale je, že tentokrát to bylo opravdu blízko. Takový obrat se nepodaří tak často.
Zažil jste něco podobného ve své hráčské či trenérské kariéře?
Z minulosti si na nic podobného nevzpomínám, v této sezoně se nám ale něco podobného povedlo v listopadu v Blansku. Tam jsme také zápas otočili během posledních deseti minut, ale prohrávali jsme tehdy jen 0:1 a ne 0:2 jako teď v Chrudimi.
Ve většině případů je skóre 0:2 deset minut před koncem předzvěstí porážky. Jak člověk dokáže v tomto čase a za tohoto stavu ještě věřit, že se vyhraje?
Je to samozřejmě těžké, ale my jsme byli celý zápas lepší, ke konci jsme měnili rozestavení, začínali nám ze stran chodit před branku soupeře kvalitní centry, dostávali jsme se do zakončení. A hodně nám pomohl kontaktní gól na 1:2 právě deset minut před koncem. Po něm bylo na týmu vidět, jak si za výhrou chce jít.
Záhy jste vyrovnali a do konce už moc nezbývalo, neříkali jste si, že v dané situaci bude bod dobrý a že bude lepší neriskovat případným tlakem, že inkasujete?
Asi bych lhal, kdybych nepřiznal, že po vyrovnání člověka napadlo, že by i remíza byla dobrá.
Šel nějaký takový signál na hřiště od vás trenérů?
To ne a kluci reagovali tak, jak reagovali. Když měla Chrudim po rozehrávce míč na své polovině, tak začali atakovat a vyplatilo se to. Hnalo nás to v dané chvíli za vítězstvím, možná i proto, že Chrudim nebyla v posledních dvaceti minutách už tak nebezpečná.
Tato výhra byla šestou za sebou. S výjimkou „předcovidové“ porážky jste na jaře neprohráli. Berete to jako základ v cestě za postupem?
Určitě je to něco, co pomáhá a co jsme během těch posledních tří let, kdy jsme u týmu, nezažili. Vždycky, když se něco podobného přiblížilo, tak se to zvrtlo. Je to důležité nejen z hlediska toho, jak body přibývají, ale také proto, že v takovém období, ve kterém se vyhrává, je nálada úplně jiná. Ostatně myslím si, že třeba to i nám trochu pomohlo teď v Chrudimi. A z příkladu minulých letech třeba na Budějovicích, Pardubicích či Brnu je vidět, že takové série jsou při cestě za postupem potřeba.
Přitom v prvním zápase jara jste v Líšni prohráli, navíc jste pak museli kvůli covidu do karantény, trenér i někteří hráči onemocněli. Nevypadalo to, že právě tohle bude začátek takové série.
To je pravda. Přišla porážka ve chvíli, kdy se rozjížděl covid a zdálo se, že se nám to se začátkem sezony rozbíjí. Paradoxně nám možná trochu pomohlo, že jsme v té chvíli museli do karantény všichni a hrát jsme nemohli.
Sérií jste se dostali do situace, která vás posílá za postupem a hodně lidí vás s ním už spojuje. Třeba i proto, že předsezónní papíroví sokové v boji o postup Žižkov a Dukla Praha jsou daleko za vámi a nejblíž jsou mužstva, se kterými se zase tak nepočítalo a stále spíše nepočítá.
Může to tak vypadat, ale i tak nás nečeká nic lehkého. Jednak jsme v soutěži, kde musíme brát každého soupeře vážně, což u nás platí dvojnásob. A jednak Hradec tradičně patří k soupeřům, na kterého se každý vyhecuje a teď když jsme tam, kde jsme, tak dvojnásobně.
Dobře, ale není třeba jen z psychologického hlediska lepší mít za sebou Líšeň než ambiciózní Žižkov či Duklu?
Nebral bych to tak. Před lety, když jsem hrál v Čáslavi, jsme Bohemku při její snaze postoupit také honili do posledního kola, ačkoliv s námi nikdo nepočítal. Neměla to s námi jednoduché, i když jsme byli tým spíš přehlíženějších hráčů. Takže respekt z Líšně i dalších musí být a podle mě se bude o postup hrát až do závěru.
