V útulné restauraci Pensionu "H" z nich po snídani nikdo nezůstane. Jen jejich trenér. "Párkrát jsem přípravu na běžkách zažil. Ať už jako hráč nebo trenér. Nikdy jsem to ale nemiloval," přiznává Karel Havlíček.
Na hory s týmem přesto vyrazil. "Bylo to naplánované. Nic jsem už měnit nechtěl." Sám bere přípravu na zasněžených horách jako zpestření dvouměsíční dřiny.
A že těch zpestření bylo. "Každý z hráčů není úplně výborný lyžař," naznačuje s úsměvem. Pak zvážní. "Všichni tu ale jedou na doraz." To sebou může přinést i zranění. "Běhalo se intervalově, na krev. A nehrozilo vůbec nic. Hráči tu nezdolávají žádné velké kopce a po rovině to musí zvládnout každý," namítá Havlíček.
Sám se do skupiny "každý" však neřadí. "Možná bych to zvládl. Ještě jsem se k tomu ale nedostal." Na výjezdech Havlíčka nahradili jeho asistenti. "Zvládají to na běžkách dobře. Tomu, kdo je slabší, dokážou pomoct," říká.
Ve středu uspořádal Havlíček závodní den. "Byly v tom běžky, hry i trochu balonu," říká. Za běžky uděloval pomocné body. "Hráče to alespoň vybičovalo k lepším výkonům. Myslím, že ten den byl vynikající."
Balon, na který se dostalo? Nečekejte žádný fotbal. Hrálo se v půlmetrových závějích. "Vystřelit v tom a znovu se obrátit... byly to spíš takové galeje," usmívá se potutelně kouč. Také je fotbalisté dlouho nevydrželi. Střídali se ve tříminutových intervalech. V hecování jim to ale neubránilo. Spíš naopak.
"Padalo tam dost jadrných výrazů. Musel jsem to pak trochu utnout, vypadalo to tam spíš jak na tržišti." Mezi "křiklouny" vyčníval třeba Michal Salák, český reprezentant v plážovém fotbalu. "Ta změna písku za sníh mu asi moc nesedla. Myslím, že skončil poslední," usmívá se Havlíček.
Po perném dni zbývá fotbalistům svalit se večer na postele vysílením. Ví, že další den je čeká to samé. "Dokud se při jídle hecují a smějí se, tak jsou v pohodě." I když na těle cítí svaly, které v sezoně téměř nepoužijí. Těm také Havlíček věnuje v přípravě na běžkách zvláštní pozornost.
Jak? Třeba při ranních závodech ve skupinách zakázal bruslení. "Chtěli jsme se zaměřit na vršek. Navíc mezi hráči jsou tři nebo čtyři výborní bruslaři, pro ty by to byla velká výhoda." Odpoledne už bez lyží zas museli fotbalisté pro změnu skákat. "Tady zas dostal hodně do těla spodek."
Unavená těla pak čekala rehabilitace. "Máme tady k dispozici saunu i bazén," říká Havlíček. Do bazénu si chodí zaplavat také on. "Ve středu jsem se v něm cachtal tak pětatřicet minut. Bylo to vynikající, směje se. Potíže mu na soustředění dělala jen chřipka. Kvůli horečkám odjeli z Krušných hor postupně Kura, Zacharda a Podrazký. "Nakonec nám onemocněla i masérka, která se o hráče starala." Teď se viróza pokouší také o samotného kouče.
V pondělí jeho tým zahrál poprvé fotbal. Už ne ve sněhu. S pořádným soupeřem. Třetiligové Drážďany porazily Baník gólovou hlavičkou Duchniče 1:0. "Na některých hráčích byla po soustředění ještě znát únava, ale i s tím se nakonec dobře vypořádali," říká Havlíček.
Při klasice se trápím, přiznává bruslař VaněčekS běžkařskou výstrojí vyšel před Pension "H" poblíž Božího Daru mezi posledními. Zatímco někdo ještě mazal pod patu stoupací vosk, David Vaněček už jen tak postával. Bojovat se skluzem nepotřeboval. Na drobném útočníkovi bylo vidět, že se běžek nebojí. Taky se jako první zapnul do lyží ještě před výstupem na lyžařskou magistrálu. V době, kdy ostatní ještě nesli lyže na ramenou. "Jakž takž na tom umím. Na běžkách i na sjezdovkách. Když jsme byli menší, jezdívali jsem na hory s našima," přiznal.
|
